Jedna starší, kterou jsem již považoval za ztracenou.

Obvykle vkládám dílo až vyzraje, třeba po několika měsících, tentokrát činím vyjímku.

Absolutní rým je, když se v rýmové koncovce použijí naprosto stejná slova, je ještě méně poetický než rým gramatický. Údajně ho vymyslel Jára Cimrman.

variace na čínskou poezii

Zděděná báseň. Autorka Šárka Hurtová.

Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.

Napsáno na vojně. Skutečně jsem v sudu pálil spisy Lenina a další komunistickou literaturu z nařízení bývalého politruka (po revoluci si z dveří kanceláře odšrouboval cedulku Zástupce pro věci politické a přišrouboval tam cedulku Zástupce pro kulturu a výchovu a jelo se dál). Jen ten prosinec neodpovídá, bylo to někdy začátkem roku 1990. Ten prosinec tam je jako symbol pro období těsně po listopadové revoluci.

V Nových dvorech jsem řekl, že to je taková žblabuňkovka. To je hezký, že už nám tu vznikaj psanecký žánry.

Nehledejte v tom erotiku, žádná tam není.

Říkal jsem si, že do podzimu nic nevložím udělám výjimku, je květen lásky čas a blíží se čas letních bigbeatových tancovaček, tak jsem oprášil jednu starší blbůstku. Třeba se najde někdo, kdo bude vědět o čem je řeč.

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

V mládí jsem preferoval vyšší cíle, s přibývajícím věkem shledávám, že i ty nižší stojí za pozornost. Dílo může vyvolat o mně falešnou iluzi, ve skutečnosti jsem vůči ženám ostýchavý. Je to jen taková slovní hříčka.

Archivní tajemství, aneb co psal kmotrov v devatenácti.

Čínský lidový Taoismus byl plný mýtů o poustevnících žijících na odlehlých místech, takových co se vyznali v bylinkách a prokoukli nejzazší tajemství. Dokázali se prý zneviditelňovat, žili několik staletí, nebo byli dokonce nesmrtelní. Zamyslel jsem se nad tím, jak to bude, až se můj čas nachýlí.

Před deseti lety likérka Božkov udělala reklamní akci. Přes všechny etikety na lahvích s rumem byla černá páska s nápisem Naposled! Důvod byl ten, že po vstupu do Evropské unie (1.5.2004) se Tuzemský rum nesměl prodávat pod názvem rum. Že se nezeptali na názor konzumenta, napadlo mě tenkrát.