Nikdo se zubaté nevyhne,číhá jako stín na každého z nás. Měsíc je stejný,ať ho vidí kterékoliv z očí. Baví se spolu o jednom měsíci. Nevidí že je stále stejný,že to myšlenky z něj dělají velký nebo malý měsíc. Stejně tak jako člověk . Tma je nevědomost této stejnosti.

Bez světa není člověka. Bez člověka není světa. Ani člověk ani svět. Pouze TEĎ.

Kdo zaměří se na jediný list,nikdy neuvidí celý strom.

Rozpolcen ve dví,po dlouhém vztahu už nemám sílu kráčet ve stejných šlépějích.

Hledání všeho je tak vzdálené,že nevidíme že to co hledáme je často na našem nosu.V tomto případě , autor pochybuje o svém já jako o síti bez ok.Tedy že ví že žádné já není,přesto není schopen si to uvědomit do nejpodrobnějších detailů.Květ je zde ono uvědomění si vlastního bytí.Stejně tak ví že hledat to,znamená ztratit to a nehledat to znamená nenajít to.