Tato sbírka básní se obsahem děl dotýká trochu první sbírky a to „Uvadlé květeny“, jelikož v mnoha básních jsem se opět vrátil k motivům lásky a zklamání z ní. Lépe řečeno, ona se vrátila ke mně. Ovšem od první sbírky již uteklo několik let a za ty roky se změnilo i mé myšlení a smýšlení a zároveň s tím vzrostla obliba v alkoholu. Ovšem v rámci mezí.
Nicméně se od mých předchozích sbírek liší v jednom zásadním bodě. A to v tom, že nehledám vinu, či chybu u druhých, ale především u sebe. Dumám nad svým životem. Nad tím, co mohu zlepšit a změnit. A to i přesto, že skepse a deprese bývají dosti silné. A důvod tohoto dumání se mnohdy stává naprosto nesnesitelným a velmi obtížně zvládnutelným a nejednou jsem děkoval vyšším silám, že mi básně a vypsání pomáhají ve vnitřním odreagování, jelikož nemít tento upouštějící ventil, zřejmě by deprese byly silnější a delší a tím pádem těžko zvládnutelnější.
Znuděnost a zhnusenost životem je občas veliká, ale nakonec si člověk stejně uvědomí, že ve skutečnosti je život krásný. Život je takový, jaký si ho uděláte.
A proto se nepřestanu nikdy snažit…
21 |
Ze sbírky: "In Vino Veritas" - Poslední báseň
26.04.2011 6 1280(11) 0 |
1|2
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?