http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=41569-dedecek Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá... cs Thu, 22 Oct 2020 20:50:03 GMT http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=41569-dedecek#219386 Thu, 22 Oct 2020 20:50:03 GMT Moc hezky jsi to napsal. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=41569-dedecek#219368 Thu, 22 Oct 2020 10:19:21 GMT Krásné rozloučení... Běhal mi mráz po těle, možná proto ,že vím ,co to obnáší. Přeju hodně síly.