<?xml version="1.0" encoding="utf-8"?>
<rss version="2.0">
	<channel>
		<title>Sebastián Wortys : „2.“ projev Hermana Schneidera - Kde to jsem?</title>
		<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=41126-2-projev-hermana-schneidera-kde-to-jsem</link>
		<description>V návaznosti mj. na článek „Humor jako důsledek evoluce?“ mě napadlo vytvořit vtipně hravou blbinku jako kdysi. Text není míněn vážně, je to jen černý humor o fiktivním staříkovi a rovněž samozvaném řečníkovi, pro kterého neexistují tabu. Tento díl jsem napsal tentýž den jako první díl.</description>
		<language>cs</language>
		<lastBuildDate>Sun, 12 Jul 2020 16:34:19 GMT</lastBuildDate>
		<item>
			<title>Komentář od: Singularis</title>
			<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=41126-2-projev-hermana-schneidera-kde-to-jsem#217238</link>
			<pubDate>Sun, 12 Jul 2020 16:34:19 GMT</pubDate>
			<description>Sebastián Wortys: Ano, to s tím napodobováním je docela možné.</description>
		</item>
		<item>
			<title>Komentář od: Sebastián Wortys</title>
			<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=41126-2-projev-hermana-schneidera-kde-to-jsem#217237</link>
			<pubDate>Sun, 12 Jul 2020 16:31:17 GMT</pubDate>
			<description>RE Singularis: 
Každopádně jsem druhý díl napsal krátce po dopsání prvního, obojí vznikalo celkem rychle a spontánně bez předem jasného plánu. Takže další věty čím dál více mohly vznikat napodobováním předchozích, což vedlo k tomu, že jsem se „držel určitého stylu humoru“ a to mohl být i ten důvod, proč tě to časem přestalo bavit, proč s časem klesala šance nového prozření.

Jinak jsem pak tentýž den rozepsal ještě třetí díl a ten chci zkusit dopsat až po čase.</description>
		</item>
		<item>
			<title>Komentář od: Singularis</title>
			<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=41126-2-projev-hermana-schneidera-kde-to-jsem#217235</link>
			<pubDate>Sun, 12 Jul 2020 07:52:44 GMT</pubDate>
			<description>Tentokrát se ti daří držet se určitého stylu humoru. Všiml/a jsem si jedné (možná spíš nepříznivé) věci: po nějaké době čtení mě to přestává bavit, jde o jakési „nasycení“. To u mě nenastává u každého druhu humoru, některé humorné věci mohu poslouchat stále dokola a stále mě baví, ale u projevů Hermana Schneidera to zřejmě neplatí, i když nevím proč, možná na ten humor adaptuji svoje vnímání a pak už přestává být vtipný, nevím...</description>
		</item>
	</channel>
</rss>
