http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=38634-prihody-nezjisteno-prochazky-2-cast-slepa-afinita Dva sbližující se mladí lidé se „dobrodružně“ vydávají poznat krásu, kterou oči nespatří. cs Sat, 15 Sep 2018 15:22:47 GMT http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=38634-prihody-nezjisteno-prochazky-2-cast-slepa-afinita#206626 Sat, 15 Sep 2018 15:22:47 GMT Singularis: "překvapení nevyhledávám" - Pokud je výraznější riziko, že půjde o negativní překvapení, tak tento druh také nevyhledávám, ale "vyhledávám" ze škály pravděpodobně neutrální až pozitivní (myšleno buď samo o sobě či v důsledku), protože překvapení mj. nabízí možnost údivu a údiv je (minimálně podle Aristotela a Platóna) počátkem filosofování, resp. překvapení může být zdrojem inspirace. Jináč "vyhledávat překvapení" pro mě znamená i vyhledávat takové rozhovory, v kterých se mohu dozvědět něco pro mě nového nečekaného zajímavého. "při studiu podkladů [...] reakce čtenářů" - Ano, na to se vztahuje ta část s "životními okolnostmi". "I čtenář knihy se na příběhu může dost kreativně podílet, ale problémem je často autorské právo" - A také je to pak zase o něco vzdálenější životu (vůči takto kolektivně psanému dílu), protože pokud někdo předělává cizorodé dílo (s možností zcela se vyhnout konsenzu (pokud se neřídí nějakými limitujícími pravidly od autora)), tak tím může předělávat děj, což by v převodu do života znamenalo fakticky měnit historii (ne jen záznamy o ní), což buď nelze, nebo to zatím neumíme (a kdyby ano, tak by to velmi pravděpodobně fungovalo velmi odlišným způsobem). Kdybych to měl vztáhnout k pojmu "fan fikce na život" z předmluvy tvé knihy Ester Krejčí, takto kolektivně psané dílo je fan fikce na život ne(jen) z hlediska stylu obsahu, ale (i) z hlediska interaktivního kolektivního nepředvídatelného procesu vzniku. Je to přibližování vzniku textu k procesu života (ve smyslu děje, ne organického), aniž by se z něj stala počítačová hra. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=38634-prihody-nezjisteno-prochazky-2-cast-slepa-afinita#206625 Sat, 15 Sep 2018 08:10:14 GMT Sebastián Wortys: Já osobně překvapení nevyhledávám, takže mi jejich absence při psaní díla nevadí. (I při tom ale člověka potká nejedno překvapení při studiu podkladů nebo souvisejících experimentech. Další překvapení skýtají reakce čtenářů, pokud jsou ochotní se o ně podělit.) I čtenář knihy se na příběhu může dost kreativně podílet, ale problémem je často autorské právo, které může i v případě dobré vůle poměrně snadno způsobit velkou škodu oběma stranám (autorovi předlohy i pokračování), reálným příkladem je tzv. incident Kontrabandu, viz http://esterkrejci.mzf.cz/eddr/doku.php?id=incident_kontrabandu . Hudba ticha se určitě dá číst samostatně; já jsem ji tak četl/a a naopak Kronika královraha mě nezaujala. A až přečteš Hudbu ticha, můžeš také zkusit moji parodii na ni: https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=31237-svizny-prulet-intuici-ticha . Mimochodem, ta slepota v Hudbě ticha není, tu mám z knihy Já nejsem neviditelná od Marcuse Sedwicka ( https://www.databazeknih.cz/knihy/ja-nejsem-neviditelna-230870 ), její hlavní děj by tě asi nezaujal, ale pokud na ni narazíš, určitě si přečti ty zápisky jejího otce o synchronicitě (poznáš je podle odlišného písma), ty by tě určitě zaujmout mohly (podobají se tvým vlastním), byť vlastně k žádnému skutečně užitečnému poznatku nevedou. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=38634-prihody-nezjisteno-prochazky-2-cast-slepa-afinita#206624 Fri, 14 Sep 2018 20:00:54 GMT "příkryt“ podle Hudby ticha od Patricka Rothfusse" - Zaujalo mě to - možná si to někdy přečtu, ;). Dá se to číst samostatně? http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=38634-prihody-nezjisteno-prochazky-2-cast-slepa-afinita#206622 Fri, 14 Sep 2018 19:41:22 GMT Mockrát děkuji za krásné pokračování mého díla, ;). Některá slova jsi použil(a) tak, jak jsem zamýšlel (třeba epistemologický anarchismus) a jiná pro mě nečekaným způsobem (třeba urbex). Děj se tím zajímavým nápadem s tmou vyvinul trochu jiným způsobem, než jak jsem o tom zkoušel přemýšlet, ale to je právě jedna z těch věcí, která mi na tomto způsobu psaní připadá zajímavá, ;). Když nějaké dílo píše pouze jeden člověk, tak (z víceméně bezprostředního hlediska) je převážně jen v jeho režii, autor předem tuší děj, nějak zná sám sebe, má poslední slovo a nemůže tedy být pořádně překvapen vývojem svého díla (doopravdy překvapen může být pouze životními okolnostmi při jeho psaní, ale už ne tím, když je do toho díla obtiskne). Když to dílo pak někdo čte, tak sice může být překvapený vývojem, avšak už se na něm obvykle zase nemůže podílet. Ale když se u psaní jednoho díla střídá víc autorů, tak je to jakoby blíže skutečnému životu, protože nikdo z autorů si nemůže být jistý, co se bude dít v budoucnosti díla a na rozdíl od čtení knihy se na tom vývoji může i kreativně podílet (víc než např. u vzácnějších knih napodobujících formu Kinoautomatu).