http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=37150-vykrik-do-tmy cs Sun, 07 Jan 2018 11:31:20 GMT http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=37150-vykrik-do-tmy#199497 Sun, 07 Jan 2018 11:31:20 GMT Amelie M.: Děkuji za komentář. S odstupem času se zcela ztotožňuji s Vaším názorem na můj příspěvek. Ano, byla to asi vztahovačnost, která mě vedla k napsání úvahy. S odstupem času se zcela vytrácí původní smysl pomoci nadaci .....galgovnouzi ..... http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=37150-vykrik-do-tmy#199496 Sun, 07 Jan 2018 10:46:33 GMT nevím, jestli jsem plně pochopila tvou úvahu, nicméně ano, se závěrečnou větou souhlasím.. pokud bych se ale měla vrátit k obsahu předtím, tak třeba ta nesdílená radost z dobré věci ve virtualitě může mít více příčin, než jen naši vlastní nedůležitost (ta se dle mého váže spíše k naší nezdravé vztahovačnosti).. všichni přecházíme spoustu věcí, které nám vstoupí do cesty, nelze se vyjadřovat ke všemu.. to bychom nedělali nic jiného.. a tak to může být i v tomto případě.. tvůj výkřik mohl někoho zaujmout, ne, že ne.. jen dotyčný nemusel mít energii, čas, chuť ho komentovat, sdílet.. osobně se už moc do komentování kdekoli jinde také nepouštím, ubírá mi to drahocenný čas a energii a nechce se mi pak reagovat na nabalující se další a další názory.. nejvíc rozkecáno mám tady, na psancích.. ale to neznamená, že mě některé věci třeba i jinde nezaujmou, že si je ve chvílích volna nepřečtu, nepřemýšlím nad nimi.. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=37150-vykrik-do-tmy#199495 Sun, 07 Jan 2018 10:39:45 GMT Děkuji za komentář. Obdobím vědomí si své důležitosti jsem prošla a hlídala si, aby mě vlastní ego nepřerostlo. Po sedmdesátce se do výrazu "vlastní důležitost" prolíná více pokory (můj subjektivní pocit). http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=37150-vykrik-do-tmy#199487 Sun, 07 Jan 2018 09:52:41 GMT Obrázek pětileté holčičky mě zaujal, člověku se chce říct, jaká kruťárna, jak to dítě muselo trpět... ale pak mu dojde, že na to kouká dnešní optikou, kdy rodič nenechá dítě bez dozoru ani pět minut, natož hodiny venku a potmě. Byl to tehdy asi přívětivější svět. Ale nejvíc mě zaujalo přirovnání tmy a internetu. Je to trefné, zatímco v reálu člověk vidí, s kým se baví, je to všechno pěkně na světle a uhlazenější, zdvořilejší, internet je temná aréna s jinými pravidly. Já ji mám ráda, protože je upřímnější. Že nějaké zmetky člověk nepotká v reálu, ale jen na netu, je totiž taky jen iluze - jsou kolem nás, možná se s nimi bavíme, akorát mají masku. A tady ji strhnou, hurá! Ukazují hlavně sami na sebe, a tak je potřeba to brát. Obrnit se, aby tyhle šípy nepronikly nikam hloub, a ideálně je vracet jako bumerangy, ale to už není nutné. A s koncem nesouhlasím, vidím to přesně naopak. Nejdůležitější je uvědomit si svoji důležitost.