http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=33574-vek-samoty-vol-2 part on series cs Mon, 18 Apr 2016 21:05:31 GMT http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=33574-vek-samoty-vol-2#183051 Mon, 18 Apr 2016 21:05:31 GMT Zamila: peníze nejsou ta rozhodující síla. Člověk se může hnát za penězi a přitom nemusí mít pocit samoty. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=33574-vek-samoty-vol-2#183050 Mon, 18 Apr 2016 20:00:34 GMT To je fakt zajímavý ... No, taky jsem "vnitřní samotář" ... Na druhou stranu mi přijde, že je to prostě tím, že v tomhle moderním světě, vedou hlavně peníze. Každý se za nimi žene, a tak nemá čas všímat si ostatních věcí, lidí ... Pokud mu ovšem nejsou nějakým způsobem užiteční. Nedostatek času a nedostatek peněz, to jsou zkázy tohohle věku ... Co je oproti tomu možnost nějaká rozkvetlá kopretina v trávě ? Jen neužitečná věc marně si dožadující pozornost ... http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=33574-vek-samoty-vol-2#182549 Fri, 08 Apr 2016 19:25:19 GMT Singularis: minimálně se v daných případech vyskytuje jedna společná hodnota - a to jakýsi fundamentální spor. To by ses divil, jak dokážou spory spojovat lidi (byť dost zvráceným způsobem). Netuším, jak moc tyto pocity vznikají v hrách. Už hrozně dlouho jsem v žádné nebyl. Jinak tohoto tématu se pravděpodobně budu držet. Respektive toto téma se celkem úspěšně drží mě. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=33574-vek-samoty-vol-2#182547 Fri, 08 Apr 2016 18:01:23 GMT Tato úvaha mě příjemně překvapila, našel/a jsem v ní dokonce i několik myšlenek, které mě ještě nenapadly, přestože o tomto tématu také občas přemýšlím. Myslím, že hlavní "ingrediencí" vnitřní samoty je absence sdílených hodnot (resp. lidí, s nimiž ty hodnoty sdílíme). Zažije ji třeba ateista, který se z nějakého důvodu ocitne na bohoslužbě v kostele, dívka s femininními zájmy, která studuje v jinak čistě chlapeckém kolektivu, či transvestita přes den v puritánském společenském prostředí. Účinnou zbraní proti ní je sdílená náboženská víra; většina náboženství nabízí dostatečně pestrou množinu hodnot a ideálů v kombinaci se skupinovou identitou. V podstatě je tak vnitřní samota důsledkem demokracie. Ta by nebyla možná, kdyby si lidé nemohli zachovat i menšinové názory; tyto názory je pak ale vnitřně odcizují od většiny... Zajímalo by mě, zda a do jaké míry tyto pocity (pocity samoty) vznikají ve virtuálních světech s realistickou počítačovou grafikou (např. Second Life či různé MMORPG). Tam je totiž kontakt lidí (resp. jejich avatarů) mnohem snažší, ale současně i (vizuálně) mnohem bližší realitě. Určitě v úvahách na toto téma pokračuj. :-) http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=33574-vek-samoty-vol-2#182519 Fri, 08 Apr 2016 08:16:51 GMT Orionka: tato úvaha je spíše taková osnova budoucí úvahy, respektive její části. Národní a osobní povahu by určitě bylo fajn minimálně zmínit v plné verzi. Proč to podávám jako něco nežádoucího, co je třeba léčit? Protože se s tím sám potýkám - viz můj deníkový zápisek Arbeit Adelt. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=33574-vek-samoty-vol-2#182512 Fri, 08 Apr 2016 06:32:06 GMT Zaujalo mě to. Úplně jsi vynechal osobnostní sklony, introvert se samotářem stane daleko snadněji. A rozdíl je i v národních povahách, přes všechny ty popsané vlivy, které jsou globální, se v jihoevropských městech žije v v daleko užší pospolitosti, lidé nejsou tak anonymní a nezavírají se pouze v bytech jako na severu. No ale co mě zarazilo, je tvé podání vnitřní samoty jako něčeho nežádoucího. Píšeš o postižení vnitřní samotou, v závěru ji chceš i léčit... proč? Pokud je to svobodná volba, člověk k ní není donucen okolnostmi a cítí se tak dobře, proč ho předělávat podle nějakého obecného mustru?