http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=26442-goethe-nepil-ani-slzu úvaha o psaní cs Sun, 14 Dec 2014 21:37:03 GMT http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=26442-goethe-nepil-ani-slzu#150625 Sun, 14 Dec 2014 21:37:03 GMT Jindruch: tak do jisté míry musíš manipulovat čtenářem, aby příběh prožil... http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=26442-goethe-nepil-ani-slzu#150612 Sun, 14 Dec 2014 18:18:49 GMT Psaní? Pro každého asi něco jiného. Já si občas uvědomím spojení myšlenka - slovo (psaní, zhmotnění té myšlenky) - manipulace. Nerad to přiznávám, ale někde v podvědomí vím, že chci manipulovat. Třeba milostnou básní chci získat náklonnost ženy... a těmi ostatními? Zase manipulovat s pocity jiných. Manipulace se naplní, pakliže jsou komentáře. :) http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=26442-goethe-nepil-ani-slzu#139117 Tue, 23 Sep 2014 20:06:27 GMT Severak: Děkuju, mrknu se :-) Jen je to nějak dlouhý :-) A to jsi první, kdo mě tu dokopal ke čtení prózy :-) Většinou jí dávám přednost na papíře :-) Jinak mě brzo bolej kukadla :-) ;-) http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=26442-goethe-nepil-ani-slzu#139114 Tue, 23 Sep 2014 19:46:49 GMT Zamila: tak ohledně knihy Moskva » Petušky by tě ještě mohlo zaujmout toto - http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=3558-recepty http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=26442-goethe-nepil-ani-slzu#139003 Tue, 23 Sep 2014 09:16:39 GMT Vypadá to skvělá knížka, tu si přečtu :-) A tak psaní je rozhodně terapie ... podle mě :-) Vždycky si říkám, že i když se mi v životě stalo to, co se stalo, je to přece jenom produktivní, protože ty zážitky můžu sepsat ... Trochu zamystifikovat, sepsat a prostě pak nějak snadnějc přebolí ... A hlavně - většinou ten, kdo mě naštval apod. by to nikdy nenapsal - a to mě zcela jistě vždycky uklidní :-D ;-) http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=26442-goethe-nepil-ani-slzu#132431 Thu, 15 May 2014 17:29:17 GMT V tom úryvku je ještě naznačeno, že tím, že Goethe nechal svoji postavu spáchat sebevraždu, jako by ji spáchal sám. To stojí také za úvahu. Literární tvorba, stejně jako jakýkoliv role-playing či herectví, představuje hru s identitami. Člověk vymýšlí, jak by jiné bytosti jednaly, a aby to vymyslel správně, musí se do nich více či méně vžít, přijmout v myšlenkách jejich identitu. Stát se milionářem, astronautem, bezdomovcem, překrásnou dívkou, podlým zlodějem, nesmrtelným elfem, trpaslíkem apod. Není to žádná tvůrčí nízkost, ale spíš nezbytnost. Když chci popsat věrohodné chování zloděje a nemám zrovna žádného po ruce, musím na chvilku uvažovat jako zloděj. Pochopitelně to nikdy nepůjde dokonale, vždy se do toho promítne i trocha mého vlastního uvažování, ale čím méně ho bude, tím lépe. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=26442-goethe-nepil-ani-slzu#132429 Thu, 15 May 2014 17:17:52 GMT Zajímavé téma. Přiznám se, že někdy také do určité míry psaní používám jako "terapii", a nemyslím, že by to bylo nutně špatně, jen člověk nesmí zveřejnit tu první "hnusnou" verzi, která mu vyteče z mozku, a musí ji důkladně zpracovat, nechat uležet a později, za zcela jiné nálady, přečíst z pohledu čtenáře, přepracovat a dát si na tom záležet - shánět zdroje (např. na Wikipedii), opravovat logické chyby, nahrazovat horší formulace lepšími atd. Vždyť sny jsou přesně taková terapie a některé z nich jsou opravdu pěkné, ale jen pro toho, kdo je sní, pro ostatní jsou to jen změti asociací. Přesto lze i těmto změtem obrazů vdechnout hodnotnou myšlenku a jednotnou formu a učinit je uměním, nebo se jimi alespoň inspirovat. Jinak, psaní jako terapie určitě funguje. Ester Krejčí to dělá také, jen se svými výtvory obvykle moc nechlubí. (Často vypadají jako ten referát, který přednášela v epizodě Vánoční agitace.)