<?xml version="1.0" encoding="utf-8"?>
<rss version="2.0">
	<channel>
		<title>alm.heart : Prorůstáš</title>
		<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=23942-prorustas</link>
		<description></description>
		<language>cs</language>
		<lastBuildDate>Thu, 25 Dec 2014 15:19:39 GMT</lastBuildDate>
		<item>
			<title>Komentář od: Severak</title>
			<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=23942-prorustas#151733</link>
			<pubDate>Thu, 25 Dec 2014 15:19:39 GMT</pubDate>
			<description>Velmi zajímavá báseň.

Jen pro zajímavost dodám, že motiv prorůstání se objevuje v ranném ebryonálním vývoji člověka, kdy dítě proroste s matkou. Detaily si už nepamatuju.</description>
		</item>
		<item>
			<title>Komentář od: alm.heart</title>
			<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=23942-prorustas#122199</link>
			<pubDate>Fri, 18 Oct 2013 18:43:03 GMT</pubDate>
			<description>Yana: metaverz: Makyna: díky moc za komentáře, je to první dílko, které jsem uveřejnil, takže jste mě povzbudili :-)</description>
		</item>
		<item>
			<title>Komentář od: Yana</title>
			<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=23942-prorustas#122191</link>
			<pubDate>Fri, 18 Oct 2013 13:26:24 GMT</pubDate>
			<description>a mě zase ten závěr oslovil, vždyť to dítě potřebuje chránit ze všeho nejvíce a prorůst, to je ta největší ochrana, bezpečí, láska, tak to vnímám, líbí</description>
		</item>
		<item>
			<title>Komentář od: metaverz</title>
			<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=23942-prorustas#122172</link>
			<pubDate>Fri, 18 Oct 2013 05:35:07 GMT</pubDate>
			<description>Ten závěr je trošku kostrbatý, ale jinak souhlas s  Makynou, moc pěkně vyjádřené.</description>
		</item>
		<item>
			<title>Komentář od: Makyna</title>
			<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=23942-prorustas#122140</link>
			<pubDate>Thu, 17 Oct 2013 16:59:58 GMT</pubDate>
			<description>Klobouk dolů, celé to prorůstání, uzavírání kruhů. Všem povědomé téma. Líbí se mi především uzamknutí té první části -- 
Cítím Tvé ruce na mých ranách
hojící dotekem znalým,
zamkni ten kruh a vem si klíče,
zahoď je hluboko do svých ran
a nevydej nikomu, kdo by se ptal.
Tohle je dokonale vyjádřeno. Vlastně už by dílo po tomto nemuselo vůbec pokračovat. Super :)</description>
		</item>
	</channel>
</rss>
