http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20429-slunecne-odpoledne-mladeho-inzenyra Jedno slunečné odpoledne ve vědeckém městečku. cs Fri, 31 Oct 2014 08:01:21 GMT http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20429-slunecne-odpoledne-mladeho-inzenyra#144351 Fri, 31 Oct 2014 08:01:21 GMT Orionka: perem přece :-D http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20429-slunecne-odpoledne-mladeho-inzenyra#144348 Fri, 31 Oct 2014 07:55:22 GMT Taky mi to cosi připomnělo, i když hodně zdálky. Sci-fi už dávno nečtu. Ale ten Páral bude logická asociace - jak někde čtu mladý inženýr, automaticky se vynoří Páral. :) Jinak hezky napsáno, jen ten konec se smlouvami mi připadá už moc. To jako podepisovali smlouvy zobákama? http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20429-slunecne-odpoledne-mladeho-inzenyra#144347 Fri, 31 Oct 2014 07:47:24 GMT Máta: dík za tip, mrknu se http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20429-slunecne-odpoledne-mladeho-inzenyra#144339 Fri, 31 Oct 2014 06:57:55 GMT Bylo to... na konci jsem se usmála, hořce. Připomnělo mi to i stylem jakým je to napsané Páralovu knihu Romeo a Julie 2300. Ten budovatelský chvalozpěv, pokrok, chladná šťastná dokonalost a pod povrchem... baterky, klam, lež. Tu knihu miluju a povídka se mi moc líbila, mám z ní úplně stejný pocit. Díky :-) http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20429-slunecne-odpoledne-mladeho-inzenyra#104841 Sun, 10 Mar 2013 07:49:44 GMT Povídka podle mě vyjadřuje "dvousečnost" technického pokroku a jeho vnímání člověkem. Pokrok může způsobit člověku radost (návrat otce), ale i zklamání (náhradu skutečných ptáků "virtuálními"). Rozhodně je to dobré a aktuální téma. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20429-slunecne-odpoledne-mladeho-inzenyra#101674 Wed, 13 Feb 2013 22:19:32 GMT Vladan: Inspiroval jsem se sovětskou sci-fi knihou pro děti ,,Zítra ráno u snídaně" kterou tou dobou četla moje mladší sestra. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20429-slunecne-odpoledne-mladeho-inzenyra#101673 Wed, 13 Feb 2013 22:14:16 GMT Tak na jednu stranu klobouk dolů, překvapil jsi mě. Po prvních řádcích se mi vybavily sovětské budovatelské povídky z doby před půl stoletím. Závěr byl opravdu nečekaný a nesovětský... (jak má u mikropovídky být). Na druhou stranu mi to spojení nějak nesedí. Vlasně jsi na sebe narouboval jednak ty šťastné socialistické zítřky, jednak ekologický apel a nakonec jsi to celé obrátil ve vtip. Připadá mi, že to spolu nesrostlo, že je to příliš násilné spojení. Vlastně celá polovina mikropovídky nemá se závěrem nic společného. Můžu ji vynechat a na závěr to nemá vliv.