<?xml version="1.0" encoding="utf-8"?>
<rss version="2.0">
	<channel>
		<title>HloubkovyPlavec : Empatie</title>
		<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11713-empatie</link>
		<description>Podle mě jedna z nejdůležitějších lidských emocí.</description>
		<language>cs</language>
		<lastBuildDate>Wed, 27 Apr 2011 22:05:35 GMT</lastBuildDate>
		<item>
			<title>Komentář od: Eliška Vobrubová</title>
			<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11713-empatie#45405</link>
			<pubDate>Wed, 27 Apr 2011 22:05:35 GMT</pubDate>
			<description>Dobrý večer: Děkuji za reakci na komentář, omluv netřeba, vždyť to nemáme v úkolu:-) 
S těmi mými otázkami se to má tak: Chtěla jsem dát najevo, že ne vždy, když autor míní, že se vyjádřil přesně, že se mu to skutečně podařilo a  že text je opravdu sdělný. - Já tam samozřejmě nějakou bolest a nespokojenost s nějakými (ale právě že s nějakými - to je právě to, co básni dává tu nekonkrétnost a zamlžuje sdělnost) špatnými věcmi tuším, ale právě že jen tuším, a není to s prominutím problém ve mně, ale v textu. 
Zkus se na ten svůj text podívat tak, jako když čteš báseň od někoho, koho neznáš (a budeš-li &quot;trénovat&quot;,  zkus to raději s nějakými skutečně dobrými básníky, jejichž kvalita je všeobecně známá, jako je třeba Halas, Holan, Skácel, Mikulášek, Kolář... ne že by se tady nedala najít dobrá díla, ale u těch básníků, které jsem ti nabídla, máš jistotu kvality). Čteš báseň, ale nevíš nic o autorově prožívání, nevidíš do jeho duše, a všechno, co se dozvíš, se dozvíš z básně (nebo povídky, nebo románu, pokud čteš právě to) - když je to dobrý básník. 
Myslím, že právě ta schopnost odstupu od vlastního díla, ta schopnost podívat se na text, jako kdyby ho napsal někdo jiný, nikoli já, tedy ten, koho znám ze všech lidí nejlépe (nebo si to aspoň myslím - píši to jen proto, že se někdy stává, že si lidé myslí, že se znají, a přitom ne, čímž nikterak nic nenaznačuji, a proto prosím, neber to osobně, je to jen obecné konstatování  vypozorovaného), je pro autora hodně užitečná dovednost, která mu dovoluje a umožňuje podívat se na své dílo kriticky, to jest, zda vypovídá, o čem a jakými prostředky. - Není to úplně snadné, ale je to dovednost, kterou je možno získat a pak z ní mít užitek (a věř, že vím, o čem mluvím).</description>
		</item>
		<item>
			<title>Komentář od: HloubkovyPlavec</title>
			<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11713-empatie#45385</link>
			<pubDate>Wed, 27 Apr 2011 14:45:31 GMT</pubDate>
			<description>Eliška Vobrubová: Milá Eliško, moc dobře vím co tato emoce znamená. Je mi líto, že si báseň zcela nepochopila. Je pravda, že tato báseň není jen čistě o empatii jsou v ní i názory na různé špatné věci, ale to jsou jen okraje. Když to člověk vezme komplexně tak by měl uvidět to důležité. V jakých hloubkách? Přece v hloubkách toho druhého člověka. O rozsévače bolesti vůbec nejde, jde o to, že člověk by neměl bolest vpustit vůbec k sobě, do svého nitra! Bolest v nitru může plodit akorát tak další bolest a jak už bylo řečeno rozsévat bolest není dobré pro nikoho. PS: Promiň, že píši až teď, ale delší dobu jsem tu nebyl.</description>
		</item>
		<item>
			<title>Komentář od: Eliška Vobrubová</title>
			<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11713-empatie#44985</link>
			<pubDate>Tue, 05 Apr 2011 20:14:15 GMT</pubDate>
			<description>Empatie neboli vcítění označuje porozumění emocím a motivům druhého člověka. Pro schopnost empatie je užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jde o to být schopný pochopit jak a proč člověk jednal tak, jak jednal, jaké z toho má pocity a jaký má na kterou věc názor, kdy jedná proti svému přesvědčení a kdy se naopak to, jak se chová navenek, plně ztotožňuje s tím, co cítí uvnitř. Ohromným skokem kupředu je, pokud se dokážeme oprostit od vlastních hodnot, pocitů, asociací, názorů, předsudků…, a přijmeme ty jeho a pokud možno známe jejich příčinu nebo důvod.

Po mnohonásobně opakovaném čtení se mi však stále nedaří přijít na to, jak báseň souvisí se svým názvem (nebo naopak). Nedozvídám z básně, kdo je ten rozsévač bolesti a jaké, nevím v jakých hloubkách se topí, ne plave, básnický subjekt a utajeno zůstává i to, kdo je ten káraný, který se zřejmě chová jako velký pán, a co provedl. Ani není jasno, jakou a čí zlobu zpracuje básnický subjekt a kamže ji pak zpracovanou pošle - tedy co značí &quot;domů, do tvého duševního hrobu&quot;. A ani poslední dvojverší, které by mělo být pointou, a po formální stránce je, neboť je to konec, ke kterému celý text směřuje, mi odpověď na otázku jak text souvisí s názvem (nebo naopak) nedává, neboť &quot;Poučíš se? Je mi to fuk./Soudit tě nebudu. Bůh suď.&quot; mi se schopností  empatie neladí. 
Text působí jako zatěžkaný emocemi a z toho plynoucím pathosem; bez odstupu a obrazného vyjádření. Ve výsledku  proto působí jako snůška nic nevypovídajících vět, jakž takž zveršovaných (kupodivu &quot;Žertem se budu snažit  tě poučit,/že není správné hrát si s čertem.&quot; se z veršování z neznámého důvodu vykloubí, nehledě na to, že zas není jasno, s jakým čertem není radno si hrát a komu je tato poučka určena...), aniž by bylo zjevno, o čem báseň vypovídá.</description>
		</item>
		<item>
			<title>Komentář od: HloubkovyPlavec</title>
			<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11713-empatie#44727</link>
			<pubDate>Thu, 24 Mar 2011 18:39:58 GMT</pubDate>
			<description>Hugo Zhor: Díky Hugo... :-)</description>
		</item>
		<item>
			<title>Komentář od: Hugo Zhor</title>
			<link>http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11713-empatie#44684</link>
			<pubDate>Tue, 22 Mar 2011 16:38:13 GMT</pubDate>
			<description>pěkná báseň</description>
		</item>
	</channel>
</rss>
