http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11656-milo-srdny-cas Raz som niekde počula, že čas je najspravodlivejší. NE SÚ HLA SÍM: TIME IS MY ENEMY! cs Sun, 13 Mar 2011 16:40:33 GMT http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11656-milo-srdny-cas#44559 Sun, 13 Mar 2011 16:40:33 GMT Lizzzie: Hovoríš mi z duše, Liz. Tak ako aj Tvoje verše. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11656-milo-srdny-cas#44556 Sun, 13 Mar 2011 12:48:08 GMT ten konec je šíleně pravdivý, já to nechápu, není to fér, ale možná z toho plyne jen ponaučení, že každá minuta, každá vteřina je důležitá a my bychom ji měli využít jak nejlíp dokážeme... * o to smutnější mi tohle přijde, když mám babičku, co je moc nemocná a o to smutnější mi to přijde, když si uvědomím, kolik života jsem zatím strávila trápením a váháním... http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11656-milo-srdny-cas#44555 Sun, 13 Mar 2011 10:32:55 GMT ďakujem Vám všetkým, naozaj. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11656-milo-srdny-cas#44553 Sun, 13 Mar 2011 08:38:29 GMT pěkný bavilo mě tvé dílko číst,je plné citu a mourdosti životních zkušenností http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11656-milo-srdny-cas#44549 Sun, 13 Mar 2011 07:59:16 GMT Krásná báseň. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11656-milo-srdny-cas#44546 Sat, 12 Mar 2011 23:18:26 GMT 1kor13: áno, tak nejako to pociťujem, ďakujem pekne. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11656-milo-srdny-cas#44543 Sat, 12 Mar 2011 19:17:50 GMT Tak tomuto hovorím báseň zo života. Plná múdrosti a vlastnej skúsenosti, smútku aj krásnych spomienok. Puero, tá scéna mladého páru v dave ľudí musela byť úžasná... http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11656-milo-srdny-cas#44541 Sat, 12 Mar 2011 18:06:54 GMT Au! :( http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=11656-milo-srdny-cas#44540 Sat, 12 Mar 2011 18:01:10 GMT No.....to je teda tečka za dneškem. Krásný skoro jarní den. Báječná teplota, venku tak na tričko, jen já mě celý den pohřební depku. Napřed v IKEI, kam jsme jeli jen pro nějaký nesmysl do sprchovacího koutu. A ten nesmysl byl zabalený a hozený do velké kisně s tisícem stejných nesmyslů. Miliony lidí se hrnuly kupředu ve směru šipek a já se tam málem ztratil, protože mě zaujal mladý pár, který se tam smál! Normálně se tam bavili a hrali si s maňásky! Nechápal jsem to. Pak jsme jeli do rehabilitačního střediska. Všichni tam byli staří a těžkopohybliví. Symboly zmaru a blížícího se definitivního konce. Když se člověk podíval ven, tak spatřil pod vyschlými stromy jen zarostlé minigolfové hřiště, pak začalo zapadsat Slunce a to byl konec, bo všechno dostalo podzimní nádech nostalgie. Doma jsem pak sekerou rozsekával vánoční stromeček - další symbol smutku po veselí minulosti, přede mnou u plotu bylo to místo, kam jsem loni v srpnu zakopal naši Vendulku a pak vylezu nahoru do pokoje, zapnu internet a narazím na tuhle báseň. Je chorobně nakažlivá. Mám obavy, že se ráno už nevzbudím. Mám rýmu a ucpaný nos a asi se v noci udusím.