Souhlasím s kmotrovem a mám návrh:
Někdy se stane,
že přijde přílivová vlna
a spláchne celé město.
Všechno barevné a veselé
zaplaví bahno a hnus.

U vedlejšího stolu v baru
si povídaly dvě krásné slečny,
pily prosecco,
a byl na ně hřejivý pohled.
Ze tří taxíků před barem
se vyhrnuli s řevem
opilí kamarádi slečen
a zaplavili jejich stůl.
Bylo po všem.
Zbylo jen bahno.

Libi

Neu: pro mě je vlastně to bahno synonymem hnusu, hnus bych určitě vynechala, nevidím smysl, proč jej užít... není ani poetické, ani zajímavé, bahno je daleko lepší a symbolizuje taky něco nepěkného:-)

Gora: hele, moc dekuju za komentar, vazim si toho, akorat ktery vyrazy jsou expresivni ? Mne pripada, ze kdyz pouziju sproste slovo nebo vyraz jako hnus (predpokladam ze to jsi myslela zde), tak to jde ze me a naopak to prida te basni na opravdovosti. Bez toho by byly moje veci prilis skrobene a uniformni. Jsem spis prave na syrovou expresi nez poeticke etericno

Plně souhlasím s kmotrovem - probrala bych příliš expresivní výrazy, jsou nadbytečné, protože ty umíš ten správný pocit vyjádřit i jinak, ne tolik dopovězeně...

Krásně podaný zajímavý postřeh

kmotrov: dík za komentář. Já jsem tyto "aťužtojsoujakékolivliterárníútvary" strkal dlouho mezi básně a dostával pravidelně komentáře, že to básně nejsou, tak jsem to dal sem a už to báseň je :-D jsem trochu zmaten, ale jsem rád že se čte a líbí se

Dobré!

Je to prozaická miniatura, která nese stopy básně ve volném verši. Báseň v ní podle mne je. prosekat to, přeskupit. A rozumím Ti. Není to tak dávno, seděli jsme celá rodina v jedné výletní restauraci. Přišla tam mladá maminka s asi tak pětiletým chlapcem. Nemohl jsem z nich spustit oči, přišlo mi že každou molekulou svého těla, žije pro toho malého chlapce, bylo to tak přirozené, dokonalé a přítomné. Chlapec šel na záchod a jen došel na roh tak rychle vytáhla mobil a ve zběsilém tempu začala do něj ťukat prsty. Nestalo se nic hrozného, jen to rozbilo kouzlo, které jsem v tom viděl.
Máš cit pro poetiku života.

Tiše závidím ... cesty, ne žízeň.

Vtipné odpozorování neveselé skutečnosti...

Jupí super úvaha,spojuje nebe se zemí alias wc a hvězdy. Povedlo se ti.

PS: a krom toho: "zemřela" je hodnocení lyrického subjektu, jde o hodnocení, ne o popis spatřeného, jak víš, že v letu zemřela, když ji vidíš jen PADAT? Znamená to, že i člověk zemře pokaždé, když ho vidíš bezvládně padat?

Je to vtipná miniatura, problém je v tom vyhledávání atraktivního momentu. Tohle, i pokud by se to stalo (o čemž pochybuju, protože je to fyzikálně nemožné - tělo mouchy je tak lehké, že by ve skutečnosti nedokázalo stlačit čudlík na ovladači), je to tak nahodilá situace, že nemá kromě absurdity nahodilého momentu co formě haiku nabídnout.

kmotrov: mohlobse to klidne stat. A ty jsi jeste nikdy nevidel skocit zabu ? Necitim rozdil mezi touhle a tvoji haiku Za volantem. Nebo ze se mokra brambora leskne. Ja nerozumim tomu sdeleni.

Malinko nakročeno k senrju, ale spíš miniatura...

Haiku by mělo vycházet ze skutečného prožitku. Opravdu se to stalo? Moucha dostala v letu infarkt a spadla na ovladač tak, že přepnula program? Haiku nehledá atraktivitu, naopak námětem haiku bývají ty nejobyčejnější věci. Věci které máš denně před očima koukáš na ně a náhle prozříš a řekneš si tý jo? Jak je možné, že jsem to nikdy neviděl?

Čech se nezapře.

Moc pěkný, dík...

Dost dobrý. A samozřejmě Zdeněk Škromach vede! Nátělník suší akorát Homolkovi ze známé trilogie.
A co se týká gramatického rýmu, ten taky moc nemusím, ale tady je SUPER a přesně sem sedí. Je to jeden z pilířů, na kterým stojí tohle úžasný dílko.
Takový výtvory - TO CHCEŠ!!!