Zamila: jsem přímočará , ale nikdy nejsem vulgární, to, že toto nazýváš prasárnou mě šokuje:-)každopádně díky za návštěvu:-)

PrimaDen: Předpokládat můžeš ledacos...Mám bujnou fantazii, tak proč bych si nezahrál na tvůj protějšek? Vždyť opakování sděleného a rozvinutí obsahu je součástí asertivní metody komunikace...:-)
Jo, na rozdíl od Zam* mne zmíňka o hlazení klínu nepohoršuje! Zní to přece tak romanticky...
Vždyť i Matuška v písni Modrý sarafán zpívá: Sláva budiž tvému klínu, aniž jej kdo zná...
Ona má teď zřejmě nějaké hodně puritánské období...:-)

Dalo by se to napsat i méně kýčovitě, ale dojem to utváří vcelku pěkný. I když tak okaté prasárny nemusím ;-) Lepší je je zametaforizovat ...

vanovaso: korálek: moc děkuji :)

shane: noo předpokládám..že tohle píšeš tomu stínu na obrázku:)Protože opěvovat někoho koho neznáš se mi zdá velmi zvláštní:)))

moc hezká :-)

Jsi jako kytara, máš krásně oblé tvary,
je radost se jich zas dlaní svou dotýkat,
jsi nástroj kouzelný, já nejsem zas tak starý,
jsem muž a přece kluk a dovedu si hrát...
:-)
Hezky jsi se rozezněla! A podle obrázku lze soudit, že oba jsou současně hráči i nástroji a tak to má i být! Je zajímavé, jak některá témata dovedou hned krásně inspirovat! :-)))

Rád ladím struny tvé a s prsty na hmatníku,
já něžnou píseň hrám, co od srcde jde
a rázem mizí splín i spousta otazníků,
je Láska a my dva ji objevili zde.
:-P

Super, včetně ilustrace... :-)

PrimaDen: Nechtěl jsem, abys to vzal nějak špatně. Jen mě napadla jiná variace. Nepřemýšlel jsem nad tím, kdo to má lepší. To ostatně my dva ani neposoudíme. Je to velice dobrý nápad a úžasné téma, na které jsi přišel.

kekebreke: já sice vím, že se to dalo napsat líp...ale už to neřeš...:)

Takové to bylo, smutné milování.

Nepromluví, nezazpívá,
pro lásku bolest snáší,
malá mořská víla,
své tajemství stráží.

Princ pro jednu srdce má,
spí, ve tváři je vidět růž,
přichází noc osudná
a drobná ruka třímá nůž.

Jedna kapka krve jeho,
ukončí tvoje prokletí.
Nezbavíš trápení se svého?
Staneš se sama obětí.

Je krásný souzvuk jejich srdcí,
v rukou se leskne naděje,
miluje a zabít jej musí
či nechat žít, ať šťastný je?

Moře smutku je tak slané,
slunce povystouplo výš,
zmizely tváře uplakané,
hlubokým spánkem princi spíš

… a proč je moře rozkvetené,
se asi nikdy nedozvíš.

Mám moc rád veršované pohádky, tohleb je spíše báseň inspirovaná pohádkou, ale i tak hezká.

děkuji všem za milou návštěvu:)

Nádherné. Tuto pohádku mám moc ráda. Děkuji. :-D

Jo, na to jsem kdysi koukala, české zpracování se sestrou Libušky Šafránkové je kouzelné. Tak dík za připomenutí... jen prosím "tvá tichá ústa".

kalinka: ale život není pohádka..na to jsem chtěla lehce upozornit:)

Taky nemám ráda pohádky se špatným koncem,to jsou tragédie.Když to ještě dáš do básně, je to víc než žalostné.
Něco veselejšího prosím.:)

ŽblaBuňka: Ano, mám je ráda,ale jen ty co dobře končí:-)

Dobrá pohádka :-)

Máš ráda pohádky?
To já taky, ale nejraději mám ty naše české, se šťastným koncem.