Bezva miniaturky.

Hromu moc nerozumím, ale fíkus mě rozesmál. A rozhledna, inu, do nebe se stoupá.

Ziny: dobře, chápu:-)

Gora: ten hrom s bažantem, tam převládla hříčka: hřmí - v křoví - řve, a haiku asi trochu ustoupilo.
Dík za názor.

U toho prvního, Ziny, bych dala kireji za první verš,taky u hromu se dá hřmění předpokládat... možná příliš doslovné - - nějak bych obměnila, jestli nevadí, příklad:

Zahřmělo -
ze křoví nečekaně
řev bažanta

Ve druhém bych určitě číslovku vypsala, příkladně:




Vzhůru po schodech -
už jenom sto třicet
a budu v nebi


Třetí se mi líbí, jak je.
Variant jsou spousty, napsala jsem, jak mi cvrnkly přes nos:§)

kmotrov: Karpatský: pánové, díky za komentář.

Druhé se mi líbí. Nevnímám ho metaforicky, spíš dětský pohled na svět.

Posledné je z kategórie haiku, aké už písal tuším Issa, potešilo. Prvý text by som zaradil ako jazykolam.

Můra73: děkuji

Ranní buzení se povedlo

kmotrov: Gora: Karpatský: přemýlám rozvaděč celý den, co jsem šlapal po Jizerkách kolem Bedřichova. Mimochodem, potkal jsem rozšlapané jeřabiny a vzpomněl tak na Romanovo haiku.
Domlel jsem první verš rozvaděče do těchto podob:

Rozvaděč v listí -
na zahrádce sleduje
červené blesky

nebo:

Červené blesky -
podzimní listí skrývá
rozvodnou skříň

Ziny: Gora: Posledný text príjemný, až voňavý. Súhlasím s Gorou, ak by prvý riadok prešiel istou úpravou a poslúžil tu juxtapozične k zbytku, veľmi by mu to prospelo.

Taky bych zakomponovala přímo rozvaděč, jinak ty blesky opravdu vypadají metaforicky, Ziny...

První po dovysvětlení je hodně silné, je v něm podzimní nostalgie. Možná by se dalo uchopit jinak, postavit to na vlastním obraze zakomponovat rozvadeč a čtenáře by to lehčeji trklo.Pro mne hodně silné.

Gora: Darmošlap1960: chlapík seděl na zahrádce výletní restarace a koukal na elektrický rozvaděč pod větvemi žlutých lustů. Ten na dvířkách má červené blesky.
Stavební jeřáb, ano. Stojí na jedné noze v Čerčanech, kde jsem ho viděl stejně jako kdekoli jinde. Spíš se to podobá zenovým básním.

Ziny, souhlasím s Gorou, je-li listí přirovnáváno k červeným bleskům. To je metafora, i když velmi originální. Haiku je nejblíže třetí dílko, které je prosté, netřeba ani ohromujících přesahů. Je to haiku obraz. Druhému dílku také moc nerozumím. Chceš vyjádřit, že co jeřáb, to stání na jedné noze? :-)

Ziny, poslední je mi nejmilejší, krom dovysvětlujícího prvního řádku... v prvním totiž vidím metaforu /červené blesky/ a druhému moc nerozumím:-) - proč jako v Praze? Myslíš snad stroj jeřáb? Má to být senrju?

Ziny: Díky za odezvu a jsem rád, že Ti bylo společné zamyšlení k užitku.

Výhledově je v plánu vytvoření webu se základním "Haiku desaterem", kde se budou moci zájemci o haiku přiučit ještě před vstupem do diskuze. (Odkaz by měl být vidět hned v záhlaví Psanecké školy haiku). Velmi to usnadní následné odkazování ke zdroji, namísto psaní stále téhož v komentářích. U příspěvků v komentářích lze nyní vyhledávat a odkazovat jen omezeně. Cenné informace tak po čase snadno zapadnou. Statický web je tudíž pro uchování a sdílení nosných informací příhodnější.

Nicméně i tak se domnívám, že by adepti haiku měli vynaložit úsilí a hledat si potřebné informace také sami, nikoliv jen pasivně čekat na nápovědu. Tím nemyslím konkrétně Tebe, ale víš jak to na Internetech chodí... "Jsem tady a vůbec to nechápu, tak mi to teda vysvětlete (když jste tak chytří)..." Takhle to taky nefunguje... :) Představuji si školu jako zázemí, kde bude možné získat přístup ke kvalitním informacím a zdrojům. Adept se nejprve popídí, prostuduje materiály, čte zdařilá dílka zkušenějších autorů a pomaličku začne zkoušet také psát. Až teprve následně konzultuje své pokusy s ostatními. Pak to bude dávat nějaký smysl.

Těším se na další vývoj a držím nám palce! :)

Prem: Honzo, díky. Tohle je přesně ten text, který se sem do školy hodí. Já si to rád zopakuji - opakování je matkou moudrosti - a jiní se přiučí. Jak říkala Katka ve Vidimi, z komentářů pod konkrétním dílem se dá hodně pochopit.

Ziny:

K těm pravidlům: Ono dost záleží na konkrétním textu a na kontextu. Jinak může být snaha o zobecnění jakéhokoliv pravidla spíš na překážku. Podobně jako ve Vidimi zaznělo, že: "Veverky zpravidla nesmrdí, ale některé strašně," funguje to i s pravidly haiku. S absolutní platností totiž neplatí nic a nikde, nebo naopak všechno a všude.. :)) V začátcích je samozřejmě dobré se návodů přidržovat. Postupně je ale dobré rozvíjet také vlastní jemnocit pro konkrétní dílko a rozlišovat.

Zamyšlení: “Proč a jak pravidlo v jednom textu funguje v jeho prospěch? – a proč stejné pravidlo jiný text spolehlivě zruinuje?”

Bez tohoto rozlišování totiž snadno dochází k mechanickému mrzačení textů (nejčastěji to bývá "kigo" a "5-7-5" u začátečníků) i jejich zapálených autorů. Nepochopení někdy vede až k absurdnímu "používání pravidel pro pravidla", nikoliv pro samotnou tvorbu haiku. Výsledek pak zní sice blbě, zato má formu! Takhle to ale (naštěstí) nefunguje... :)

Do diskuze proto může být užitečné přiložit ukázku díla jiného autora, které Tě oslovuje a které využívá podobnou stavbu textu, kterou si přeješ osvojit. Máš?

Mimochodem: Pokud text nefunguje, jak si přeji, někdy mi pomáhá sebedotazování:

*Proč právě tato stavba? Příp. Proč na ní trvám?
*Lze to říci a vyjádřit jinak? (Jak? – varianty.)
*Hodí se pro vyjádření forma haiku…?

Poslední bod se pak opírá o uvědomění, že ne všechno, co vidím, je nutné zapsat, a ne všechno, co stojí za zapsání, se hodí pro vyjádření formou haiku. Může z toho být nakonec pěkná povídka, báseň, ale také tanec nebo obrázek na plátně. O tomhle krásně píše Jim Kacian v úvodu How to Haiku a mluví mi z duše. Je myslím užitečné se naučit odlišovat nenucený prožitek okamžiku, který se může (ale také nemusí) stát základem haiku, od pouhé nutkavosti "něco napsat" a neurvale tak pronásledovat haiku na každém kroku... :) Zkoušel jsem obojí, přičemž druhý model nepřinesl ani radost, ani dobré texty. Být a vidět je tedy vytváření příznivých podmínek (sázíme, hnojíme záhonky) – a že z toho možná bude text (a květy), až jakýsi vedlejší efekt. Texty s tímto přístupem získávají úplně jiný náboj a autor sám nový druh prožívání. V tomhle bodu je právě haiku od klasické poezie velmi odlišné a tak trochu paradoxní. Proto si také řada západních autorů o haiku nejdříve rozbije hlavu, než bude schopná přestat o haiku přemýšlet a vytvořit alespoň průměrný text. Jelikož o (pouhé) psaní tady ve finále ani tak nejde... ':)