plakala jsem. myslím,že rozumím...

boli... tak krute pravdive a "krasne"...
cloveka tyhle veci tvori...

Líbí se mi ta upřímnost, díky které se do toho díla můžu vžít...

Velice povědomá bolest, která bohužel (nebo bohudík...?) nikdy nepřebolí...

Ještě stále to hodně bolí
je to cítit z Tvé básně
dlouho trvá než to přebolí
ten čas neurčí nikdo přesně
....jedna z věcí, která v životě nejde....

Teď jsi mne dostal , kamaráde! Taky mám jednu, v níž píšu coby žena, na literu./Marnost/ Jinak je vidět, že jsi opravdový znalec ženských srdcí...
Neodpustil jsem si i tu veršovaný koment. (Po dlouhé době zas nějaké rýmy!)

Bože! Jaká změna!
Píšeš jako žena,
její "jazyk Lásky"
zvládls bez nadsázky!
Počítáš i vlásky
jeho tajné lásky,
srdce Tvé se trápí,
slzy tajně skrápí
svetr i to prádlo,
když tu cosi zvadlo
a on z domu spěchá,
kde snad jiná čeká!
To je věčný osud,
a platí to posud,
že nic není věčné.
Ach, srdce nevděčné!
;o(((

velmi dobre... bez vyhrad...

Dokážeš se vcítit do pocitů ženy...;) to se cení...
občas je láska dost smutná záležitost...zejména když se k vlasům milého přidá i nějaký ten vlas cizí...:( to jsi vystihl moc dobře...

tohle je vážně dobrý ....

:(

ten svetr...je perfektni...vzdycky je mi rikano, jak moc vlasku jsem kdesi nechala:)

Začal jsi pěkně lyricky a smutně. Já se tu dnes uvedl naopak jako zvrácený čuňas. Zřejmě je to moje přirozenost. :-))