má to něco, co se mi líbí

Na úrovni zlomu falšuješ cit za úsměv, smích-bodá až... Dokonalé. Jednoduché, ale zároveň vše říkající slovní spojení. Moc pěkné...

Moc hezky napsáno. I ta jindy velkohubá slovní spojení jako slast co teče po římsách, působí ladně a poctivě zařazená do textu. Nic se tam zbytečně nenatahuje, je to krátké a vyvážené, žádná sloka není víc nebo míň důležitá než jiná.

líbí se mi...

pěkná

jayjay: Ano, i takové případy se dějí, a dokonce to zpočátku může vypadat, jako selanka a souputník si může představovat něco zcela jiného... než se pak stane.

Eliška Vobrubová: No někdo bere lidi na procházku, aby je zabil... >:-[

gabkin: Když s dovolením použiji tvého obratu, že poesie je braní na vycházku, tak přece právě to potvrzuje tu potřebu čtenáře rozumět textu i požadavek směřující k autorovi, totiž, aby jeho dílo bylo srozumitelné. Jestliže vezmu někoho na procházku a chci mu ukázat svoje místa, kam chodím, když je mi smutno, nebo veselo nebo jakkoli jinak, tak mu přece na cestu nezavážu oči. Naopak. Chci mu ukázat a přiblížit, čím je pro MNE to místo zajímavé, a tím mu umožním všimnout si toho, čeho by si možná sám nevšiml. A až potom, nebo lépe - teprve tehdy, se může se může spustit proud návštěvníkovy (čtenářovy) fantazie.

Ani já nevím (tedy po tvém vysvětlení, že ona, ta, o které je ta báseň, už vím), kdo přijde. Kdybys neoodpvěděl na otázku v kometáři, tak z textu se nedovím, kdo přijde a mohu si představit kohokoli a současně nikoho, protože všechno je nic a nic je všechno...

tvojegps: Ano, přesně tak.

gabkin: Drahousku, jayjayuv komentar je opak '....co tim chtel basnik rici?'. My basnikovi do hlavy nevidime, ani nechceme, proto by mel dokazat v basni sdelit co sdelait chce. Ne pak dodatecne odpovidat v diskusi:-D

no, v osmnácti jsem nic nepsal, začal jsem intenzivně asi tak dva roky nazpět a bylo to hodně jalové, tady na pasncích jsem jen návštěvník, má hlavní tvorba je na Písmáku pod stejnou přezdívkou, odkud sem dávám to lepší. moc se mi psance nechtce navštěvovat, zdejší tvorba je dost tristní, zajímá mě především obsah básně, kdežto zde je mnoho autorů pro skládání písmen do hezkých obrazců, ale už mě to netrápí, psance jsem na pár dní vynechal a je to téměř blahodárné :))
ještě jednou moc díky za komentáře, občas něco vložím...

ano, konstrukce, to je dobře řečeno, to jsi vystih, díky

super, díky za návštěvy, zašel jsem, až dnes, popravdě moc nechápu to opěvování formy. z vázanosti veršů jsem vyrostl, no a skládat nějak hezky písmenka - to mě v životě nenapadlo

Tak tady asi prvně co jsem na psancích jsem si to užil.
- dílko samo je zajímavá konstrukce kouzelných obratů
- komentář puera je přesně to, co by mělo být v komentáři
- komentář jayjay je názorná ukázka onoho ....autor chtěl básní říci.....
To skutečně musíme rozumět všemu, kdo co napíše, to opravdu si nárokujete právo vidět do hlavy každému, cítit jeho pocity a vidět jeho očima? Vždyť poezie je braní na vycházku...a umožnění vidět stejné věci, ale ne chtít je . Někoho vycházka do polí unudí, někdo si všimne nezaoraného klásku, někdo je okouzlen lesklostí otočené zeminy, někomu to vybaví vyleštěný plát oracího listu , někoho to postaví až do kovárny, kde vidí tento list kout (to pro ty složité konstrukce).
- Já jsem jen spokojen s neotřelým zážitkem. Je tojako být za japonskou stěnou, vidět stíny, slyšet zvuky z textu a nechat pracovat svoji fantazii..... podle mne to, co je poezii vlastní.

Tak nějak jsem se šel podívat, jak vypadá tvé psaní a našel něco krásně syrového. Sám jsem pán v zajetí rýmů a napsat něco bez toho je pro mne zázrak. O to více se kochám poetičností tvých slov. V tom je kouzlo poezie - umožňovat objevovat krásu seřazených slov. Bylo by zajímavé vidět tvoji tvorbu z osmnácti let a pak i pozdější. Když tě čtu, vybavují se mi moje rebelská léta, kdy jsem byl ochoten se rvát s celým světem (obrazně, ve skutečnosti jsem nevěděl, co to jsou životní starosti).
Ale jsem nesmírně potěšen, že je tady další generace mladých, co se hrají se slovy. Byť jsi momentálně na frontě se sentimentem.
Docela se těším, jaký majstrštyk se ti povede na vánoce.... tam je sentiment na vrcholu.

Popravdě řečeno jsem se zašel podívat, jak se píše bez sentimentu.
Doposavad jsem si myslel, že ho má každý, kdo si hraje s verši. Ale po přečtení dílka tady i s komentáři a poučení o formě jsem si všiml spíše něčeho jiného. Že pokud nám něco nesedí, už si to přizpůsobuje. A škatulkujeme. A to není dobré.
Juno není asi sám, koho tady prudí sentiment. I když po přečtení jeho dílka a nalezení kouzelných obratů si pokládám otázku, nakolik je dílko antisentimentální. Můj pohled je asi ten, že takhle se nepíše v parku, ale na větrném předměstí, třeba v rovinkách na Karlovarské ... ale ta touha psát báseň, je sentiment už sám o sobě.
Mám-li se vyslovit přesně, rozhodně se mi tento text lbí více než zmíněná ukázka. Jsem obyčejný chlap bez literárního vzdělání a dám na svůj dojem. Forma je jen dotahování úrovně dílka....dobré dílko osloví v jakékoliv formě. A zvýrazňování , či měnění písma je jen manipulace s vědomím čtenáře, což se rovná omezení jeho volby na názor.

http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=10875-sonata-holubici

Tady je odkaz na dokonalý příklad toho, co dokáže forma... Už jen po otevření čtenář ví, že se může těšit na zajímavé čtení...

Já vím co je to volný verš a fakt nemyslím zařazení do kategorie...
Forma, říká se, tvoří padesát procent díla. V Tvém případě bohužel tak deset procent.
Jak píše LUKiO - vyznění do ztracena a konečný dojem nic moc.
Je to především tím, že báseň neupoutá na první pohled, nezaujme (a za to může forma).

ona, tedy o té, o které je báseň ;)