Hezká, líbí se mi.

Já, mně,moje-tyto postoje vytvářejí největší zdravotní problémy.....jen to ze mě vypadlo jako zajímavost, jinak trpět se dá i jinak než nikoho vlastnit.Většinou se později zdrhá z přemíry zájmu.

Být něčí ale nepatřit mu. Krásná myšlenka, moc se mi líbí. Díky.

Připomněla jsi mi mé první dva roky na literárních webech vůbec. Také jsem poznala jednu holčinu, která mi omámila smysly a stala se na chvíli smysl mé mrzké existence. Ale pořád jsme se hádaly, každá jsme měla své vlastní vážné problémy a neuměly jsme unést to své zlo, natož zlo té druhé. Pak jsme se několik let neviděly, pak si na chvíli k sobě cestu našly, ale už jen jako kamarádky a teď už se léta nevídáme vůbec. Já na to možná vzpomínám silněji než ona, a ačkoli je to už hodně dávno a jsem úplně jinde, z toho příspěvku ta atmosféra na mě znovu dýchla. Myslím, že mít s někým vztah a zároveň s ním být nejlepší kámoš je docela um. A určitě to lze. Hodně štěstí do příštích vztahů

věřím na druhé šance a na odpuštění... protože ta opravdová láska dokáže pochopit... i chyby, které nelze v čase vrátit a napravit... držím pěsti, ať vše dobře dopadne... btw. snad není příliš nepatřičné vkládat sem koment...

máš pravdu, někdy je zvláštní, jak se všechno kolem nás mění přímo neskutečnou rychlostí... jen ty jizvy v nás pořád zůstávají smutně stejné...

I kdejaký puritán by měl připustit že opravdoví cit se nevejde do šablon.Jde o lechtivou zpověď nicméně jde o vůni, alchymii něžného sdílení a to kultivovanou formou.Pro mnohé silný šálek,avšak i Dalajláma říká nikdy nevěř člověku který při polibku nezavírá oči.Občas je dobré být jen polibkem a ne puritánem. Přesto láska vymře na odhalování,medializaci a to je škoda.

Kleriska.KX: Homér:
Bojím se, že u konce to bylo od samého začátku a někdy taky, že to bylo všechno jen v mý hlavě...

sbohem a šáteček - žena ženě - pěkný

Zřejmě ende šlus.

I zármutek je prožívání citu,někdy je to dokonce silnější než vztah samotný a tak se tam dá vpašovat i paprsek radosti a štěstí napříč ztrátě.A vzpomínky jsou pak nesmrtelné.

Miro Sparkus: Jolly: Děkuji, přiznat si to pro sebe je lehké, ale přiznat to osobě, o které to je, už moc lehké není...

Silné a smutné

to cítím.

Lenča: Děkuji :)

Krásné vyznání...

holka.přes.ulici: Děkuji :)

"A já už se nebojím, že to tak má být." Skvělé. Díky!

Gorwor: Děkuji Ti za veršovaný komentář, ale veršíky mi nikdy nešly...
Erotická fantazie to není,
snad lehké holčičí snění.
Ač to tu nikdo neocení,
pro mě je to romantické vyjádření.
Vyhnu se příště noční můře
a pozvu si někoho ke korektuře.
Díky :)

Rty stvořené pro lásku,
v bříšku pár bělásků...
Leč každého neužije
na sexuální (snad) fantasie.

(a ještě bez veršíků)

...a pravopisnou noční můru...
Tak prosím - najdi korekturu.

Jinak je to zajímavé čtení,
jen bojím se, že právě tady ... se moc neocení.