Libí...

Nikytu: Děkuju za konstruktivní kritiku. Má sice hodně slov a odstavce by se mohly oddělit prázdným řádkem, ale líbí se mi, že nepoužíváš výrazy jako sračka a debil. :D ... Ne, fakt ti děkuju, máš v lecčem pravdu. :)

Síla domněnek, ta je někdy neuvěřitelná. :-)

Krásně to shrnuje třeba Dušek. Jen místo anděla strážného tam vystupuje muž popisující cestu ženě. Víc asi netřeba říkat. :-D
https://youtu.be/3Rhsd3ftt8c

Je to... slušný. Ale až po několikátém přečtení. Hodně slov v jednom řádku, špatně se hledá rytmus. Příště bych ro rozdělila do více řádků. Třeba jako v té poslední sloce, tam jsi to vystihl a pěkně to graduje. ;-)
Pak mi nesedlo pár slovních spojení, zbytečně krkolomná. Líp by možná vyznělo "tma dneska nemá moc úlohu snadnou" nebo "ty hvězdy, co na chvíli své záře pozbyly"
Jinak se mi myšlenka moc líbí.
Jinak proč ne? Klidně zkoušej dál i tento styl, je nuda psát pořád stejně. Jsou to kolikrát právě ty experimenty, co nás posouvají dál.

Dickens: ...vajgl mi taky napadl, tak jsi to dopsal za mne, pobavilo... :)

none: Hodil tam i vajgla a zašlápl ho bosou nohou. Anděly nepálí. :)

...klepal na zem popel?... :)

Ginnare: Jen jsem si to vyřizoval s domněnkami. To je zhouba lidstva. :)

Ginnare: Když já se snažil napsat taky takovou něžnou a vzletnou báseň, jako tady píšou opravdoví básníci. :) Ale moc děkuju za ujištění, tohle fakt není moje parketa. A dát pointu do názvu je dobrej důvod pro gratulaci k úspěšné lobotomii. :D

Kdybys to nepsal Ty, řekla bych... "vážně dobrý"... ale u Tebe budu kritická... :-)

"...hvězdy spadnou
ještě dřív než splní to, co ti slíbily..." je úžasný... :-)

pak se mi to trošičku ztrácí... snad moc slov... nevím...
závěrečná pointa je milá... ale trošku předvídatelná

máš na víc a já to vím naprosto jistě! :-)

předčítala jsem si vesele... uff... ještě že je ten Halloween už za námi... :-D

Helfanderios: To by mě nenapadlo, že je to rozkošné. Dík.

Tohle slovo obvykle nepoužívám, ale vytanulo mi na mysl a nechce odejít, dokud ho nenapíšu, takže...
Rozkošné.

none: Jé, ta je skvělá. Dík.

Dickens:
Připomněla mi moji oblíbenou báseň, dovolím si citovat:

Polívka když je vařící
bývá netrpělivá
Nudle se v ní svařeně kroutí
a z lžíce jíž mícháme se kouří
Polívka stydne v srdci tehdy
když babička napomíná
Nekopej nohama
matce pod stolem hrob

rozněžnilo mě to... a vyplavilo tolik pocitů a vzpomínek... to má báseň podle mého názoru dělat! Evokovat pocity :-)
Na mě funguje! Super!

Helfanderios: Díky. To slovo zná jen ten, kdo ho napsal a ten kdo ho přečetl. Určitě znáš slova, která jsou pro tebe podobně důležitá. Tak o tom jsem psal. Otázka je spíš, zda ho chceš nechat neporušené, nebo ho sníst? :)

Tvoje báseň je jako poetická kulka prošedší skrz mý nitro - její otázka ve mně zanechala nezaplněnou díru a já cedím krev, jen abych to slovo mohl poznat...

Přirovnat lidi ke stromům a kytkám je fajn, protože jde většinou o neutrální vztah a naše vyspívání,zrání se podobá růstu.Když k tomu přidáš ,že stromy pumpují svými kořeny vodu z hloubky k povrchu,aby podpořily mladou vegetaci pod sebou,je jasný co máme dělat v zahradě našich životů.Jednak jsme podporováni a zároveň dokážeme býti prospěšní mladším ratolestem.Hezký postoj ,děkuji vstřebám.

Já fakt dostal chuť na sladký. NO...