Existují dokonalí lidé, ale ti bývají nesnesitelní.
U "protějšku" jde spíš o toleranci.

Dejme tomu, že ano.

Existuje jich víc.
Pokud i rok po tom, co ho ani jednou neuvidíš, budeš na něj myslet, asi to stálo za to. Pokud 2 měsíce po tom, co ho ani jednou neuvidíš, skoro si nevzpomeneš, víš co to bylo.

Myslím si, že dokonalý protějšek je pro tebe ten, koho miluješ, do té doby, pokud se budete milovat. Může to být celý život a může to trvat jen chvíli.
Až začneš milovat někoho jiného.....bude panem dokonalým zase on....

tak tohle se mi libi:) tohle se ti povedlo:)

Tohle mi připomnělo jeden článek o lidožroutech, který jsem někde četla. V podstatě v něm jde o to, že běloši jsou jako jídlo smradlaví a moc slaní. Podle vyjádření kanibalů jsou nejchutnější Asiati... :) No já vím, že to až tak nesouvisí s tvým dílkem, ale nemohla jsem si pomoct.

Fejeton - nefejeton. Vcelku originální téma (navíc se taky sama okusuju, takže jsem se provinile pleskla přes ruce), ale pak se tak nějak točíš dokola a ničím dalším už dílo nepřekvapí.
A poslední věta mi přišla jako rána pěstí, vůbec se mi tam nehodí. Můj názor.

Jsem blázen? ...toť věčná otazka :-)

:) 'chroupy chroup'

Tak to jsem asi aspirant na sežrání sebe sama.. Ohlodávání kůže na rukou, nohou, člověk je najednou hrozně obratný, když se hodlá ohlodat.. Začínám se bát, že brzo přijdu o nějakou větší část svýho těla ;p

Nikdy mi nedošlo, že se vlastně kousek po kousku užírám, když si v záchvatu nervozity hlodám prsty. Takže děkuju za prozření.;) Odteď se budu okusovat méně, jelikož nechci skončit na vlastním talíři.
Jinak... Dobrý nápad.;)

*vytahuje prostředníček z pusy*

Já teda nespím s palcem v puse, páč bych si ho ukousl, ale když třeba čtu knihu a čtu ji delší dobu, tak nevím co s rukama, nejdřív žmoulám v ruce záložku do knížky až ji úplně užmoulám, pak si koušu nehty na ruce na noze, všude, pak si rvu vlasy a pak si na ty ruce sednu, abych se celý neokousal, ale pak potřebuju otočit stránku a začnu znova.

Perfektní téma na fejeton, vážně.

I na to kolik mi je, si troufám žít, že žiju jinak než většina mých vrstevníků. Mám nespočetně moc věcí do kterých zasahuji. Kvůli kterým mi neustále tečou nervy, mám spousty problémů, nebo mi kvůli nim teče do bot. Když se tedy objeví v tomto hektickém životě, alespoň trochu barevnosti, která však po nějaké době zmizí, příjde mi, že už prostě barevnost nemám.

Na této úvaze mě hlavně zarazil věk autorky. Že já ve svých letech lapám po každém kousku barvy světa, to bral bych jako daň životu. Proč ale mladému člověku, který má vše před sebou, kdy svět mu otevírá svou náruč a láká ho, aby vstoupil, proč se mu zdá svět bezbarvý? Je pravdou, že mě na dobu mládí zůstaly pouze pěkné vzpomínky a na ty povinnosti, nutnosti a nudnosti jsem zapomněl. Proto teď váhám, čím to, že Jeanie nevidí barvy světa. Je ta pošmournost v ní? Nebo v okolí? Nebo je takový svět mladých? Nevím. Jen vím, že v zapomínání je síla, která člověku dává žít.

nemyslim si, že by to mělo nějaký výrazný děj :)

toto je spíše únava..... nevím jak ty, ale žádný výraznější děj nevidím :)

Ano, teď když to pročítám vidím tam spousty překlepů, za které se omlouvám:) Odstavce taky budou. byl to prostě příval něčeho co jsem potřebovala vypsat a nějak jsem se nezamýšlela nad tím ostatním :)

Celkem dobře pojaté i zpracované téma. Chtělo by to ale pročíst a opravit překlepy, několik jsem jich objevila. Pravda taky je, že tomu chybí nějaké odstavce, viz první komentář. Příště to třeba bude lepší.

Je to pěkný...akorát se tam opakujou celkem slova...hlavně to domů :-)

Nj někdy bych nejradeji utekl od všeho a už se nevratil...

Škoda, že to není odřádkované a opravené překlepy.. Ale obsahově se mi líbí.. Tak nějak se v tom poznávám :)