a nejhorší je, že čím je člověk starší, tím je té minulosti víc a víc ... ;o)))

Stuka: Děkuji za komentář.

vypadlo mi slovo "znechutiť" na konci predposl.odseku.
Sorry

To je zaujímavý pohľad na vzpomienky. Nikdy ma nenapadlo takto na ne hľadieť. Ale vieš že máš pravdu? Starý človek si naozaj hodne ničí prítomnosť tým, že ju stále porovnáva s minulosťou, alebo vzpomína to, čo bolo kedysi a častokrát potom upadá do ľútosti. Mladý človek je týmto nezaťažený.
Lenže - minulosť sa nedá z pamäti vymazať. Neviem či si čítala Dunu, ale vládca Duny napokon získal skoro nesmrteľnosť. Mal žiť asi 4,5 tisíc rokov a keď sa mu to chýlilo ku koncu, hovoril, že je hrozné to, že už všetko zažil a že už ho nemá čo prekvapiť. V tom asi bude kameň zakopaný. Pre dieťa je všetko nové. Každý kameň na ceste je preňho hotové dobrodružstvo. Pre starého človeka už nové nie je skoro nič, všetko akoby zažil a toho dokáže častokrát .
Takže držím ti palce a sebe tiež. Aby sme starli tak, že minulosť nás nemôže pripraviť o schopnosť znova a znova sa tešiť pohľadom na krásnu oblohu aj keď sme ju tisíckrát videli.

Stuka: Děkuji. Nejen pravdivý, ale psaný s láskou ke čtyřnohé společnici.

Milé. Mám doma tiež psíka, takže takéto príbehy zbožňujem. Predpokladám, že je pravdivý.

Hezky popsaný zážitek, mohu potvrdit, pan profesor učil i mne a přes jeho podivínství patřil k nejskvělejším učitelům, které jsem poznala.

ano i já mám podobnou zkušenost, bydlela jsem v dětství v ulici, kde byla alej těchto stromů, možná jsou tam dodnes, jako děti jsme se také pěkně vyřádily, rozmlacovaly jsme ještě nezralé plody, oříšky byly drobnější a byly obklopeny takovými dužinatými listy, přicházely jsme domů lepkaví, potřísnění, zapatlaní a každoročně jsme se těšily na úrodu, naši rodiče asi ne, ale náhodou jsme kolikrát nasbíraly i na vánoce, takže turecká líska, co se všechno tady člověk nedozví

Vladan: děkuji za komentář. Na netu jsem si ověřila, že šlo skutečně o lísku tureckou a její nevyzrálé plody dokáží pěkně potřísnit, když do nich bušíte kamenem.

Byly to určitě lískáče? Ty netřísní, alespoň co vím. A taky nerostou v tak velkých shlucích. Mohla by to být turecká líska - tomu by odpovídalo i to, že výrostek seděl ve větvích. Turecká líska je totiž strom, naše líska je keř. Ale nevím jestli třísní. Černé skvrny nechává určitě vlašský ořech.

Ziky: Děkuji za komentář. Vzpomínka na podivínského profesora češtiny je z roku 1959.

Občas to na mě působí až příliš uspěchaně, na začátku jsem se k větám musela vracet, jak rychlé byly :D Ale celkově hrozně hezká atmosféra.. jak bylo řečeno, "osobitě nsostalgické"

moc by mě zajímalo, jak stará tahle vzpomínka je :)
mě se to líbí. Je to osobitě nostalgické a celkem osvěžení po té spoustě děl co jsou ve valné většině básnické :)

Dovedu si to představit, musela to být švanda.

precetla jsem si tu povidku pred par dny..a protoze jsem si na ni parkrat vzpomnela, rikala jsem si, ze tu musim nechat aspon otisk, ze jsem ji precetla..a libila se mi..jak pise Yana - je lidska a mila..proto se mi libi a taky proto, ze mam rada psy..

Zdenka Jírová: Děkuji za komentář.

Ani se tvé přítelkyni nedivím, že se vyděsila. Taky by mě to nenechalo úplně klidnou. Je to bezva čtení, Čikinka bude tvou věčnou inspirací.

;o)))

závěr téhle povídky jsem hledala, je dojemný, ale ne bolestínský a ufňukaný, opravdu milé psaní, tak jako vyprávění od oblíbené kamarádky

jsou milé tvé povídečky, máš takový laskavý styl, už jsem jich pár přečetla, líbí se mi také tvůj smysl pro humor a pro určitý nadhled, moc jsem se smála u povídky z toho školení jak jste bloudili a jezdili, že ses bála že potkáte sami sebe, to mě pobavilo, no povídky s tvým pejskem jsou opravdu milé, lidské a ráda si zase další přečtu :-)