Fíha. Moc hezké.

Meluzina: Jj, k Haně Hegerové by mi ty prostřední sloky pasovaly, obsahem i k jejímu hlasovému projevu. Samozřejmě je to jen můj subjektivní dojem, mám její šansony rád, mnoha těm cizím až ona jaksi vdechla duši!
Podle mne by poezie měla být vždy slučitelná s hudbou, ale já samozřejmě jsem stoupenec vázaného verše a jistého řádu i libozvučnosti. Samozřejmě trubadůři mívali hudbu jako doprovod a protože improvizovali, měnil se rytmus s délkou veršů, obsah vítězil nad formou.
Ano, Láska je jako večernice ve zhudebnělé formě je něco na ten způsob. Není to klasická pîseň. Mimochodem, ty verše měla kdysi na svatebním oznámení dívka mně dost blízká...

Amelie M.: Je pravda, že jsem se tak soustředila na techniku provedení, že jsem podcenila psychologii postav. Kvůli tomu je dílo emočně ploché, neboť jsem neumožnila čtenáři s Evou soucítit. Je to pro mě poučení pro příště.

Jsem moc ráda, že jsem dokázala udržet napětí. Bála jsem se nedostatku dialogů.

Děkuji za přečtení i užitečný komentář!

shane: Hanu Hegerovou? No páni, je mi ctí... Každopádně děkuji za inspirativní komentář. Poezie by měla dobře fungovat i bez hudby, ale je pravda, že zhudebnělá poezie nepochybně má své velké kouzlo. Za všechny je možno zmínit notoricky známou: Láska je jako večernice...

Meluzina: Jako sugestivní popěvek dobré, mívám to podobně. Napadne mne verš či dva, brouknu si to a už to jede samo jako když si struny naladíš, slůvka sama naskakují do veršů v potřebné délce a rýmy se nabízejí jak forwardi útočného týmu!????
Příběh sám mi taky něco připomíná...
Jen jsem dumal nad tou úvodní slokou, co to i uzavírá, proč má liché verše o slabiku kratší, když všude jinde je jich šest?
Samozřejmě, mohlo by to mít jinou melodii nebo jako recitativ, po němž pak přijdou tři prostřední sloky...Jako bych viděl a slyšel Hanu Hegerovou! ????
Ale taky jsem zkoumal i možnost, jak tu slabiku doplnit! Třeba:
Byla to láska snad
anebo nebyla?
Jak pravdu z vína brát,
aniž mne opila?
Není to nejlepší příklad, ale ten lehký popěvek je inspirativní, takové mám rád...

čtivé a hezky napsané, jen bych ten popis evy rozšířila, takhle to úplně nesedí.. je zcela jistě psychicky vyšinutá, protože jen takový člověk v sobě dokáže udržet léta nenávist kvůli v podstatě všední věci, která se děje dnes a denně.. může tam být něco z minulosti, nějaké zneužití, zhrzenost, co já vím, protože kvůli tomu se fakt nevraždí a už vůbec ne po deseti letech..

ještě si říkám, že až se bude převlékat v nějakém tom fast foodu, může si jí někdo všimnout, tohle bych viděla jako poměrně slušné riziko, raději bych ji nechala dojít do cíle ve stejném oblečení..

ale je to čtivé, fakt mě to bavilo :)

I jako prostinká říkanka to má technické chyby.

Singularis: Myslím, že slušnost je spíše o kontaktu s cizími lidmi. Je pravda, že vyžaduje určitou miru empatie a hlavně tolerance. Nemyslím však, že by se jednalo o fosilii.

Amelie M.: annaav: Děkuji za zastavení. Pro mě je lidskost spíše pozitivní, nebo v to alespoň chci věřit. Nicméně to je inspirace na samostatnou úvahu.

Ľudskosť je -priať,robiť ľuďom to,čoby sme chceli aby robili ľudia nám.Nehovorme o tom, ale konajme a budeme ľudský./JEžiś KRistus/

Ľudskosť je - priať,robiť ľuďom to,čo by sme chceli aby ľudia robili nám.Nehovorme,ale konajme tak všetci a budeme ľudský. / JEŽIŠ KRISTUS./

človiček: Ano, mám Vídeň velmi ráda a děkuji za milý komentář.

Doufám že se ti ve Vídni líbilo.Smím si objednat sebevraždu dle scénáře,na deseti letech bych tak nebazíroval.a záchranku netřeba,,nač zatěžovat rozpočet zdravotnictví.Jinak moc hezký

,,Větší jamku na golfovém hřišti ",přejme si s rozvahou hvězdy mají málo tlumočníků na ministerstvu snů.

Tvoje úvaha o vyprazdňování mě zaujala a nejen díky tomu, že jsem ji inspiroval/a. Souhlasím s tebou ve všem, snad až na ty delfíny. Ale myslím, že vyprazdňování slova „slušnost“ není způsobeno jen jeho zneužíváním, ale také tím, že přestává existovat to, co to slovo v minulosti označovalo. Slušnost původně představovala soubor pravidel upravujících vztahy mezi lidmi zastávajícími společenské role. Jenže v minulosti si ten soubor pravidel vystačil s rozdělením na „pravidla pro muže“ a „pravidla pro ženy“ a s vágním pojmem společenské významnosti. V dnešní společnosti je ale jen genderových identit kolem deseti a přidávají se k tomu různé duševní a tělesné abnormality, kompenzační pomůcky, subkultury, nezvyklé situace (např. telefonování či chatování po webu) a další specifika (alergie, veganství, bojkot palmového tuku apod.). V tak složité společnosti už jednoduchý soubor pravidel nemůže postihnout všechny vztahy mezi všemi možnými skupinami a jejich kombinacemi a slušnost taková, jaká byla před, řekněme, 150 lety už prostě není možná ani vhodná.

Pro tebe je třeba slušnost vyslechnout, co je nového od paní z vedlejšího vchodu, ale co kdyby vůbec nepotřebovala vyslechnout, co je nového, ale potřebovala by každý druhý den zalít květiny na parapetu, protože by pro ni bylo těžké k nim dosáhnout. Dělala bys to ze slušnosti také, když bys šla kolem?

Já jsem člověk, který se po duševní stránce od většiny v mnohém liší. Spoustu věcí, které ostatní potřebují, já nepotřebuji, ba mě otravují. A pak mám zase nezvyklé potřeby, které bych chtěl/a od druhých respektovat. Jenže snahy o slušnost, s jakými jsem se setkal/a, mi připomínaly víc bezohlednost než ohleduplnost a respekt − třeba potřást levákovi pravou rukou, dát vegetariánovi do zeleninové bagety šunku (protože většině by tam přece chutnala), snaha zavést bezvýznamný rozhovor s introvertem apod.

Jsem pro ohleduplnost, která ale vyžaduje se s druhým člověkem trochu sblížit, naslouchat mu a poznat, co ve skutečnosti potřebuje, co mu vadí a co by mu udělalo radost. To je ale něco, co nejde dělat mezi cizími lidmi, kteří se jen náhodou potkají.

"co však znamená lidskost?" - to je dost zajímavá otázka a docela ráda bych na ni znala odpověď, asi dost lidí to spojuje výhradně kladnými vlastnostmi, ale je lidskost opravdu jen dobrá?

Meluzina: Aha. Takže vlastně obě varianty jsou bolestivé.

Z tvého komentáře jsem se hodně dozvěděl/a. Mně připadne hodně nefér, že si rodiče nemohou náročnost porodu rozdělit. Napadlo mě, že teoreticky musí být porod nesmírně bolestivý i pro rozené dítě, ale tam je to v pořádku, protože je to bolest žádoucí a formující − prvotní bolest, díky níž pak bude schopno správně cítit a vydržet všechnu ostatní bolest v životě.

cavansit: To je mi líto. Genetik mi říkal, že v ČR je mimořadný tlak na ukončení těhotenstvi a přitom často není nic jisté a postižení je také velmi široký pojem. Já si tím naštěsti projít nemusela (Ami si nechala svou originalitu jako překvápko), ale vím, že by naše rozhodnutí nechat si potenciálně postižené dítě negativně ovlivnilo vztah k širší rodině i reakci okolí. Naštěsti s manželem máme názor stejný. Doktoři bývají v tomto ohledu často necitliví.To ale vím jen z doslechu.

Singularis: Pokud jsi přijala premisu (jistě nedokonalou), že dítě je v této fázi součastí těla matky, pak to sobecké není. Je v zajmu státu, širší rodiny i partnera, aby žena měla dítě. Je to ale ona, kdo jej nosí devět měsíců pod srdcem a na závěr absolvuje ten pekelný proces nazývaný porod. Ona riskuje své zdraví (porod je častým spouštěčem různých onemocnění) a to vůbec nemluvím o totální sociální proměně. Nic z toho žena obvykle nevnímá jako nějakou velkou oběť, neboť byla vybavena hormony a schopností cítit nekonečnou a bezvýhradnou lásku k tomu drobečkovi. Jenže ta láska činí rozhodnutí o ukončení těhotenství velmi bolestným. Proto by se mělo jednat o rozhodnutí matky. Kdyby byl život fér, tak si náročnost těhotenství a porodu oba rodiče rozdělí napůl. To není možné.
V zájmu dítěte... to je ještě složitější otázka. Postižené dítě může být velice šťastné, cítí-li se přijato a milováno. Konec konců jedině tak může být šťastné i zdravé dítě. Proto by podle mě měla zůstat svoboda rozhodnutí.
Ještě jedna věc je však důležitá. Netvařme se, že potrat je nějaká drobnost. Přijdete o část sebe sama a svým rozhodnutím. Každá žena to má asi trochu jinak, ale pro mě by to bylo rozhodnutí horší, než nechat si uříznout nohu. Já vím, není to vidět. Psychická bolest může být ale veliká.

Prošli jsme si něčím podobným. Některé "hlášky" z okolí (to lékařské nevyjímaje) jsou doslova "na ránu".