geek: no to ani náhodou nebyla :)

Nálada tenkrát asi nebyla nic moc, co?

"těžko říct, která z nás jede dopředu a která zpátky" - podle mě jedou obě dopředu, jen každá ze svého pohledu. Svět je relativní.

Vidím v tom řadu obrazů položených vedle sebe, ale jako celek mi to nedává žádný smysl.

Pěkně popsáno.

Líbí se mi, že tuto báseň lze číst jako radostnou i jako smutnou. Je to takový zvláštní pohled na lásku, líbí se mi.

ioreth: děkuji :)

moc se mi to líbí.. je to vypovídající, zajímavé obraty, dobrá forma.

NotInToLabels: děkuji :)

Tohle je dobrý! Moc dobrý.. Takový střípky by se daly číst a skládat pořád dokola.. :)

hm hm moc hezke

Davidsoft: děkuji za upozornění. i to s tou babičkou nějak upravím. původně jsem to totiž měla napsané jinak, tak mi to ani nepřišlo, že to je divné :)

Připadne mi trochu zvláštní, že král Marcas oslovoval Aislininu babičku "babičko", spíš bych čekal, že jí řekne buď jménem, nebo nějak neurčitě, ale to nevadí, spíš na to jen nejsem zvyklý.

Když si babička nalila něco do čaje, čekal jsem, že to bude buď uspávací prostředek nebo jed, ale i tak to bylo velice zajímavé řešení. :-)

V odstavci, který začíná "Sama Aislin" se dvakrát brzy po sobě opakuje "od Eldenu", myslím, že by to šlo říct nějak lépe, co třeba "odhadovala, že míří na severozápad"?

Atmosféra rozloučení s Abastorem je moc pěkná, připomnělo mi to rozpad Společenstva prstenu (na konci filmu Pán prstenů: Společenstvo prstenu, byla to podobná situace) a hodí se mi k tomu i melodie The Breaking of the Fellowship z toho filmu: http://www.youtube.com/watch?v=sQ9NOV3KNpY

krásná, čtu si ji dokola

Skvělá báseň, dynamická forma zcela odpovídá tomu naléhavému sdělení. Fakt dobrý...

Moc krásná, dlouho jsem od tebe nic nečetla, ale toto stálo za to...vykřičím, vykříčím...všichni bychom tak rádi křičeli...ale i kdyby nás slyšel celý svět, stejně nám nepomůže :)

Vykric! Pry to pomaha :-)

Krásná :) povzbuzující

Davidsoft: děkuji za tak dlouhý a obsáhlý komentář. :) je pravda, že některé věci fakt do detailů promýšlím. a v podstatě cokoliv, co se zatím stalo, může mít pak nějaký výsledek v dalších kapitolách.
popisy taky moc nemusím, ale připadalo mi celkem málo jenom napsat: tak se vzali a tečka :D
a k tomu konci bych dodala jenom jedno. nic není takové, jaké se to zdá. :) a určitě se k tomu, co se vlastně stalo, vrátím v nějaké příští kapitole, ale zatím to (kvůli pokračování příběhu) nebudu zmiňovat.
ps: úvaha o petlici rozesmála i mě, když jsem to napsala :D

Začátek této kapitoly je úplně jinak laděný než konec, dodává to tomu určitý kontrast. U první poloviny jsem se nasmál víc než u kterékoliv předchozí kapitoly, asi nejvíc mě rozesmály ty úvahy o petlici, ale takových věcí tam bylo víc, třeba mi připadne velice komické, že Aislin i při mazlení Niu oslovuje "Vaše Výsosti" :-D, ale je to logické, když je na to zvyklá. Moc se mi líbí, že Nia pak ještě stále pociťovala hlad, je to skvěle promyšlené. :-)

Překvapilo mě, že si Nia a Aislin tak otevřeně plánovaly budoucnost v Darkswenu, když obě věděly, že král nehraje fér (nebo to od něj alespoň nelze očekávat). Ale dává to logiku - Nia byla zmítaná svými city, takže na rizika nemyslela, a Aislin byla sice rozumnější, ale nedomyslela možný dosah králových intrik. (Ona velká moc v kombinaci se schopností intrikařit je příliš nebezpečná kombinace.)

Střední část kapitoly se svatbou je spíš popisná, nepůsobí nijak zajímavě, a konec je sice hrůzný, ale potom, jak se Aislin přiznala Marcasovi se svým plánem, celkem předvídatelný. Spíš je dost překvapivé, že to Abastor přežil, ale nevím, jak přesně stáje vypadají, takže se mohl třeba někam schovat.