Na této kapitole je poznat, že sis na ní dala záležet. Darkswen, navzdory temnému (dark) názvu dělá dobrý první dojem. (I když je možné, že se za ním něco skrývá.)

Jako obvykle je tam řada momentů, které mě potěšily či pobavily: "místo toho aby pro příště pořádně zorali svá pole a nakrmili dobytek" :-) , "děsivé představy zahrnující Aislin" (zajímavá formulace :-) ), "mezi vaše manželské povinnosti patří pouze dělat mi doprovod a omdlévat na veřejnosti" :-D, "Proč jsi to krucinál neřekl hned?" (on to řekl hned :-D ).

Trochu mě překvapilo, že nejen Viktor, ale i Nia se z jejich "styku" takřka okamžitě vzpamatovala, jako by se nic nestalo. A vojenský velitel na konci byl na můj vkus příliš stručný.

taron: dekuji za komentar :)

poslední strofa je nejkrásnější a říká vše...

Někomu kdo kdo nezapomněl jak počítat slzy-krásně vyjádřeno :-)

smívání-ptaní mě trošičku zabolelo ale jinak je báseň milá, hezky plyne a člověk se s ní může plně ztotožnit ;)

Singularis: diky :)

Celá báseň se mi moc líbí. Má hezkou myšlenku, je srozumitelná (bez metafor) a vtipné vyvrcholení na konci. :-) Také ta situace, kdy ostatní na člověku vidí něco, co není pravda, a nenechají si to rozumluvit, až má člověk chuť dát si na sebe nálepku, je mi povědomá.

Prostě, líbí se mi. :-)

Singularis:

Abych pravdu řekla, tak nad výslovností jména Lasairan jsem ani moc neuvažovala. Jenom jsem ho viděla (v trochu jiné formě) někde napsané, tak se mi zalíbilo a použila jsem ho. Každopádně pouvažuji.

No já jsem tak uvažovala, jestli Marie s Finnem budou v tom příběhu hrát nějakou větší roli. Zatím to nechávám otevřené, ale uvidíme. Třeba nakonec bude nějaký důvod toho, že se nechovají úplně jako obyčejní vesničané. :)

Co se týče Aislinina přestrojení, myslím, že se ti to podařilo dobře vystihnout, působí to na mě věrohodně. Také se mi líbí jméno Lasairan, nevím proč, možná mi připomíná Yossariana z Hlavy XXII, nevím, nicméně nejsem si jistý jeho výslovností, možná by se hodila poznámka pod čarou.

Kapitola se příjemně čte, je tam několik odlehčujících momentů ("měla jisté tušení", "Maria musela její přestrojení odhalit v okamžiku, kdy ji tak pevně objala." nebo to, jak pak Ciara nechtěli udat (to byla zajímavá situace). :-) Zakončení láká k dalšímu čtení a chválím, že se celá kapitola věnuje jedné dějové linii.

Nevím, jaký byl tvůj záměr, ale "tento systém zprvu fungoval velmi dobře. Stačí ale, aby se k moci dostali nesprávní lidé, a ze systému se stane teror" mi zní trochu moc intelektuálně na prostého vesničana. Nevím, zda třeba o Marii a Finnovi nemám špatnou představu, ale takový styl vyjadřování se podle mě hodí spíš na učitele, kněze či mudrce a ani ti by tak nemuseli mluvit s cizí osobou, o které nic neví. S vyjádřenou myšlenkou, že takový udavačský systém je snadno zneužitelný, však plně souhlasím.

;D Vtipné velmi jsme se zasmála :) Hezké

VKate: Aha. Tak to pak ano. :-D

Singularis: No on asi jenom jedny kalhoty neměl. Ale když si třeba představím, že by se tohle stalo jednomu mému kamarádovi, tak on by opravdu radši chodil v trenkách, než aby šel hledat nějaké jiné kalhoty. :D

:))) svůj účel splnila, alespoň u mne :)

Líbí se mi, že to má děj, to není u básní obvyklé. Také závěr je docela úsměvný.

Co se týče chování zúčastněných, když se zamyslím, celkem je chápu, nicméně divím se, že by ten muž měl jen jedny kalhoty.

neplač
to se sem tam stává
že se dál už nevyhrává

tohle boduje

ou...
také hluboká, cítit z ní dilema...rozcestí
takové to : věda, nevěda ...kam jít!

West: děkuji za komentář. celý ten můj pocit z toho byl tak trochu klišé. pak jsem si položila tu otázku a stejně jsem se ocitla na začátku problému. :)

V obsahu sdělení jakoby klišé. V závěru ovšem položená slušná řečnická otázka, kterou si čtenář rozvine do mnoha směrů a podob. Děkuji.

WEST

Singularis:
Děkuji za kritiku. V téhle kapitole se dějové linky prolínají někdy až opravdu moc, toho jsem si vědomá, protože v podstatě se příběh rozdělil na víc větví a dějů, které se odehrávaly v určité časové posloupnosti. V dalších kapitolách už by to nemělo být tak "strašné".

Co se týká Niiny matky, tak v jedné z předešlých kapitol je napsáno, že onemocněla a zemřela. Ale pravděpodobně k tomu napíšu ještě něco víc.

A to, jestli by Nora Aislin poznala podle hlasu, to je otázka. Možná, že to nemám úplně nejlíp promyšlené, takže uvidíme, co bude, až Aislin potká další lidi. Ale třeba v Game of Thrones to fungovalo, i když je zase pravda, že Arya Stark byla v té době celkem mladá. :)

Tato kapitola je pěkně napsaná, ale mám k ní několik výhrad. Snad moje kritika nevyzní příliš tvrdě.

Nelíbí se mi prokládání významných dějových linií. Nevidím to rád v televizních seriálech, a v knihách už vůbec ne. Ideálně by se (dokud se nesetkají) měla každá kapitola věnovat buď Aislin, nebo Nie s případnými vsuvkami vedlejších linií (např. té o duchu krále Torana). Když se kapitola k jedné linii vrací (v tomto případě jde o Niinu cestu do Darkswenu), činí to román nepřehledným a bude se v něm špatně vyhledávat. Proto bych se přimlouval k tomu spojit obě části kapitoly věnující se Niině cestě do Darkswenu k sobě s vhodným vyjádřením, že meztím uplynul nějaký čas. Jinak, už jen samotné střídání dějových linií podle mě může představovat problém - čtenář-muž či čtenář-žena si může některou linii zvlášť oblíbit a chtít ty ostatní přeskakovat, aby věděl/a "jak to bude dál" s její/ho oblíbenou postavou.

Zmínka o Niině matce je příliš stručná. Matka je pro většinu lidí dost významná osoba, takže čtenáři-ženě či čtenáři-muži se při takové zmínce mohou vynořit spousty otázek, chtělo by to více se o ní rozepsat: Proč už nežije s Niou? Nechal ji král Marcas popravit? Před kolika lety se s Niou viděly naposledy? Když si kladu otázky, na které text neposkytuje rozumně dohledatelnou odpověď, zatímco pojednává o něčem pro mě ne tak zajímavém, ztrácím motivaci číst dál. (Nebo alespoň část té motivace.)

Nepoznala by Nora Aislinino pohlaví podle hlasu? Nezdálo by se jí na Aislin vůbec nic divného? Chápu, že v tu chvíli měla Nora důležitější věci k přemýšlení, ale časem by jí to mohlo začít vrtat hlavou, pokud je citlivá k jemným náznakům, které není tak snadné skrýt přestrojením.