velmi zajímavé... k zamyšlení... a nakonec vlastně každý krok, každý nadcházející okamžik je krokem do neznáma...

shane:
Hlavu svou pozvedám den za dnem,
skolit se nenechám v případě žádném.
Lepší zlé myšlenky než v srdci chladném,
nemít to dobro až jednou padnem!

Tak se mi líbíš, modřinko!
Pozvedni hlavu malinko,
hvězdičku šťasnou hledej sobě,
co bude s tebou v každé době...

Souhlasím. Jednou nahoře a jednou dole, nevědět a tápat, to je v životě běžné.
Hezké dílko.

Souhlasím se zlatým mlčením.

Co Tě znám, máš výjimečný hlas, tak to nesváděj na bolavou duši ;) Svůj život máš pevně v rukou, nejsi žádným pírkem větrem zmítaným, natožpak pouhým vzduchem.
Záleží mi na Tobě a chybíš mi...

Na dně je třeba si uvědomit, jakou silou je těleso nadlehčováno. Čímsi se mě to dotýká, až mám o Tebe starost. Nicméně bylo by lepší vyvarovat se do ucha bijících gramatických rýmů, obzvlášť když je jich přemnoho: vstát-bát-brát-dát, propadám-vypadám a tak.

shane:
Stále ještě, ještě stále,
stojím sama v prázdném sále.
Z podlahy zvedám svůj drahokam,
rozmýšlím, komu ho zas dám,
s úsměvem od ucha k uchu,
snad nebudu zas jen součást vzduchu.

milancholik:
S tou bolavou duší,
zní můj hlas jak zvon,
i když se srdce na tisíc kusů tříští,
když říkají, že smrt mi sluší,
dokážu pak zachytit ten správný tón.
A nemusím přitom být ani na jevišti.

Krásná, hluboká, bolavá.
Nejeden z nás by ruku podat chtěl,
jen možná, jak Tvůj hlas zní, zapomněl...

Tohle znám.Na tu ruku bych nevsázel.Nic tolik nebolí jako nevyslyšená prosba.Na druhou stranu je to dobrá medicína,když to člověk správně pochopí.

Přejel mi mráz po zádech.. , ale to byl asi účel, že?

Stále ještě?

Škola života.

Chápu, ale čas to zahojí.

moc pěkné:)

moc pěkné:)

Dívka v modrém: Víš, věci nejsou vždy takové, jaké se zdají být, vnímáme je často zkresleně, protože je právě takové vidět chceme! Negativní emoce bývají silnější a hůře se jich zbavujeme, ale právě proto je o nich lehčí psát, už jejich sdílením si ulevujeme a je lepší mít je hezky před sebou.
Pozitivní emoce nás sice taky mohou přimět ke sdílení, hlavně v podobě očekávání, ale mohou se podobat láhvi otevřené sodovky a zase rychle vyprchat. To platí třeba o zamilovanosti, kdy chceme své štěstí vyzpívat celému světu. Ale ta buď pomine nebo se změní ve skutečnou lásku, která si vystačí sama a nepotřebuje k tomu ovace...
Věřím, že i zahalena v čerň, tu barvu elegance, bys upoutala pozornost a probouzela zalíbení. Nelze ji brát jen jako barvu smutku, lidské symboly se ostatně u různých národů liší i podle situace.
Což ještě za Erbena nebyla i u nás symbolem smutku bílá a perly symbolem šlo? (Viz Vodník a matka, líčící svůj sen: ...bílé šaty, ty smutek tají, v perlách se slzy ukrývají...)
A dnes se šťastná nevěsta vdává v bílém a zdobí ji náhrdelník či čelenka z perel...
To my všemu přikládáme nějaký význam, dobrý či špatný, ale věci se dějí a jejich smysl nám bývá skryt.

Doporučuji úžasnou knihu Moc přítomného okamžiku od Eckharta Tolleho, kterou jsem zrovna včera pořídila tatíkovi k Vánocům..a asi jich pořídím vícero..opravdu klenot :))))

Líbí :)