Singularis: první dvě sloky popisují spíše vnitřní svět autora než celkovou situaci a proto můžou být méně srozumitelné - nemyslím si ovšem, že jsou zbytečné, bez nich by báseň nebyla úplná.
s těmi malými písmeny je to dobrý postřeh, nikdy jsme o tom takhle nepřemýšlela, ale když to říkáš, tak to dává smysl - nemůžu psát o Dantem, neznala jsem ho, ale můžu psát o dantem, obecné idei poutníka peklem a očistcem, o dantem který vystupuje v božské komedii, ne o tom, který ji napsal.

báseň je zařazená v mé metahemeralistické sbírce, ale ve skupině sláma z bot, protože ačkoli psaná podle metahemeralistických principů, vyrostla z podhoubí venkovského. metahemeralistická je formou, ale venkovská obsahem.

děkuju za komentář :)

Ano, tohle je přesně ta báseň kterou od tebe očekávám. Nejvíce mě ale pohltila od verše-A prý že mám čas...to jsem si četla několikrát a jsem pokorná ke tvému umu, jsi opravdová básnířka

První dvě sloky mi připadají zbytečné, jako by sloužily spíš autorovi než čtenáři, nenavozují atmosféru a ani mi nedávají smysl. V následujícím odstavci nechápu význam kurzívy a za ním zase význam zvětšené mezery. Úseku "sedím na slunci" až "nevěda komu co chci říct" celkem rozumím, poslední sloce jakžtakž.

Malá písmena na mě působí tak, že nemluvíš o konkrétních věcech či lidech, ale o jejich platónských idejích (zatímco Dante by znamenal konkrétního autora Božské komedie, dante je idea člověka, který uvažuje nad cestou peklem, očistcem a rájem, bez ohledu na to, zda takový člověk kdy žil; mohlo by tedy označovat i v současnosti žijícího autora či takového, který se teprve narodí) a beatriz je pouze idea dokonalé (tím pádem vymyšlené, nereálné a nelidské) milované ženy (při troše fantazie by mohla být i robot). Však ani ta Beatrice z Božské komedie není skutečná žena, ale je pouhým ideálem, proto vlastně nedává smysl nazývat ji vlastním jménem. Dává to smysl?

Mimochodem, nehodila by se tato báseň víc do skupiny "metahemeralismus" než do "slámy z bot"? (Ona se tedy hodí do obou...)

casa.de.locos: Většinou tu na psancích nenajdeš nic ovace, já jsem na sebe vzal tu nevděčnou povinnost a jsem první kdo si při potlesku sedne na zadek :) S tím šíráním jsme si to už asi vyjasnili a ač je to zajímavé slovo, jistě archaické, pro pitomce, jako je zde Náčelník, by se lépe četlo šeření, zešeření... vzhledem k volnému verši je vlastně jedno jaké které to slovo má konkrétní rytmus. (Ale kdybych ho znal už jsem ho dávno v nějaké své básni použil :D)

Náčelník Holá Ruka: moc díky za konstruktivní koment, za malými písmeny si stojím (a šírání je název denní doby), s tím rozdělováním máš pravdu, je bezúčelné a intonačně náročné, ačkoli když to i tak zvládneš, zní to rozsekaně a trochu psycho, což může a nemusí být účel

DDD: To mě taky napadlo, ale nikdy jsem ten výraz neslyšel ani ho nenašel :) Tak jsem prostě předpokládal že je to odkaz na knihu Šírání. Inu čék se porád učí! I když mě by bývalo stačilo šeření :)

Náčelník Holá Ruka: Dovolil bych si tě malinko poopravit s tím šíráním. To není žádné vlastní jméno, ale denní doba. Od slova šero :-)

Asi jsem heretik, ale ke gratulacím se nepřidám. Ne úplně. Je to dobrá báseň (sto procentně) zasloužíš si určitě spoustu chvály, ale nějak mám prostě problém s tím, že tam jsou jenom malý písmenka a v komentářích jenom chvála :P
Dante, Beatriz, Šírání... Všechno jsou vlastní jména, nemluvě o velkých písmenkách na začátcích vět - i když to jak už jsem párkrát zvěděl může být umělcův účel - které mi z toho na pohled dělají trošku marast.
Jinak souhlasim s náladou Hraběte (přečti si ho, je to fakt dobrá poesie) - je to zlehka napsané, nikde netlačíš na pilu, máš řadu výrazů, kteří ti ostatní psanci mohou jenom závidět a vlastně, kdyby nebyla tak dlouhá, tak ti k ní třeba posílám jenom palečky nahoru (to by ale asi byla nuda).
Ještě bych měl připomínku k první strofě - máš to tam místy divně rozdělené, že ať to čtu jak to čtu nenajdu v tom hlubší účel, krom toho že ti malíček omylem upadl na enter. Prostě to "a" a "neb" na konci řádku - špatně se to recituje a mě špatně stravuje. Jako ta rozdělená závorka na tři řádky, fakt nevím jak bych to intonačně podal.
Ukončim to opět pochvalou (jako správnou kritiku) - línat slova je úžasný obrat kvůli kterýmu jsem fakt rád, že jsem si tu báseň přečetl.
Tak. Haugh.

Vždycky jsem tě podezříval z geniality. Neznám nikoho, kdo by tohle (a takhle) dokázal napsat. Zcela upřímně.

Zamila: však sranda, ne? musí být

Úžasný, tak nějak přesně můj vkus, jak délka textu, tak použitá slova a jejich spojení

casa.de.locos: Ježiš, dyť je to všechno sranda, nemam zapotřebí zrovna tady shánět čtenáře :-D No, nic, beru zpět. Všechno :-D :-P

Zamila: dík. čekala jsem až zase zmíníš stránky, jdu si dát panáka.

Skvělý obrazy, skvělej celek :-) Vlastně už asi ani nepamatuju, kdy jsem četla tak dlouhou báseň, aby byla ve všech svých úsecích stejně dobrá. Teda co to kecam, stejně výborná :-) PS: Hraběte přece nejde nečíst ;-) Na stránkách mi udělal 5000 přečtení, nedivim se. Stejně jako u Čerepkový. Prostě klasa :-)

dost dobře nevím, co k tomu víc dodat než, že mi to přijde úžasný.. líbí se mi to moc, máš v sobě kus génia, holka..

kmotrov: chvilku to ve mně zrálo... hraběte jsem nečetla, měla bych?

Tohle já vnímám hrabětovsky, ale není v tom snaha napodobovat Hraběte. Je v tom spontánnost ale nepůsobí to nedodělaně. Je to poezie, kde nenajdeš začátek a konec. Proč ne?

NoWiš: innit

slnečnica: spíš krizi životní filozofie, ale takovou pomalou a neakutní. čtu cílka, hledám věci.

Man that's deep