08.06.2018
42, žena
|
komentáře k dílům uživatele :
22.06.2018 - 23:04
6
taron: přesně tak, jen se toho nebát... a rozdávat kolem sebe to krásné, kterého je v dnešním světě velmi velmi málo... dekuji za koment.
22.06.2018 - 23:02
6
taron: mas velkou pravdu, tato úvaha byla psaná v roce 2009. A dnes vim, jak velké štěstí to bylo, ale jak uz jsem se někde zmiňovala, až čas nám ukáže odpovědět na nezodpovězené otázky...
22.06.2018 - 22:45
6
a občas se míček vrátí v podobě bumerangu :-))), pozor na to, někdy je možná lepší, když přihrávka nepřijde.
22.06.2018 - 22:43
6
Já se na všechny kolemjdoucí usmívám, všimli jste si, že oni to oplácí? Já ano, taky se usmějí...vrátí mi to a někteří i s úroky :-)))
Pěkná úvaha.
Pěkná úvaha.
19.06.2018 - 10:13
8
No, budeš asi zklamaná, té chemie je tam tak nějak až až. Ale tím spíš si člověk uvědomí, jak je to vlastně stejný. Ten text je výborně napsanej.
https://www.youtube.com/watch?v=jDBEHupDFk8
https://www.youtube.com/watch?v=jDBEHupDFk8
19.06.2018 - 09:25
8
Pohádka je jasná - "Byl jednou jeden král" v podání Jana Wericha, a také jeho sekundanta Vlasty Buriana, když spolu dělali lívance - je to kouzelné. Ale ta tvoje báseň také.
18.06.2018 - 08:28
6
"Jsou to vztahy mezi lidmi, jež dávají životu cenu." Je to tak. Děkuji za hezké napsání.
15.06.2018 - 19:18
6
Ono je to v podstatě jednoduché - nebudu odhazovat odpadky a dělat, s prominutím, bordel rozličného druhu; pomohu staré paní s nákupem nebo mamině s kočárkem nastoupit do busu či vlaku... a abych nezapomněl, při příchodu někam pozdravím. Je pozoruhodné, jak jsou tyto věci - na první pohled tak banální - pro některé lidi tak obtížné. Každý má svoji cestu...