Našla jsem si své :) líbí..

výstižné :) v poslední době se děje spousta hrubostí...a to i v "lásce"...někteří prostě jen neví, co si s ní mají počít...o sebedestruktivních sklonech nemluvě...

mozna sem to nepobrala dostatecne..aale neoslovilo me to

:) pekné

Možná to jenom nechápu, ale pokud ti jde o to aby si člověk v tvém díle našel to své, dobrá práce. Našel jsem a řeknu ti, líbí se mi to!

Jakoby ta 3. sloka k těm prvním nepatřila:-))Zkrátka první 2 sloky-pohlazení....třetí mě překvapila a rozesmála.
Zapůsobila, takže..není špatná:-)

:D

Jak bych definovala lásku? Momentálně jedině slovem kurva.

Jinak k básni - poslední sloka mi tam nesedí...ale celkově se mi líbí :)

Děkuju za komentář. :) A ta třetí sloka k tomu naopak patří. Jen doplňuje a trochu mění vyznění těch prvních dvou... Respektive o to jsem se snažil (aby po třetí sloce básnička dostala ještě trochu jiný rozměr)

Každopádně byla napsána čistě jen pro radost, takže jsem rád za každého, komu se aspoň trochu líbila ;)

První dvě strofy jsou moc hezký, takový poetický...ta poslední se mi k tomu nehodí...ale neříkám že je špatná...jen o něčem jiným...

hhh :)

Originální a nevídaný pohled na svět myšlenek. Povedená úvaha :)

Krása bez formy...to mě zaujalo :) celkově máš pěkné nápady...jen by je chtělo nechat více dozrát...

ouuh je,,to snad ne.
neprozivas?

konecne povedena miniatura!

Jsem rád když si v mých básních každý najde to, co on sám chce, ale pokud se ptáš po významu tak ti to můžu rozebrat po slokách, i když mám dojem, že se to nesluší.

Takže první je snad dostatečně výmluvná sama o sobě. Strach z budoucna a vědomí, že se všechno může neočekávaně změnit a nechat nás někde, kde rozhodně nechceme být (volně vyloženo)

Druhá sloka. Poloha, která je příhodná pro člověka, který je z něčeho nešťastný a přemítá co se stalo v jeho životě, že ho to dovedlo až na to místo, kde teď je. A jinak samozřejmě, že to člověku nepomůže, ale upřímně co většina lidí dělá, když se jim přihodí něco nepříjemného či lépe řečeno když se jim děje něco co je ničí? Nechají to být a jdou dál?

Mezihra snad vypovídá dost sama o sobě.

Poslední sloka dokresluje. Obraz oblohy a potom návrat zpět k jednotlivci by měl evokovat tíhu samoty umocněnou skutečností (uznávám - klišé) že člověk je vlastně oproti ostatnímu prakticky bezvýznamný. A slunečnice jsem si dal pro radost ;)

Snažím se do básní klást i víc vrstev, aby čtenář měl prostor pro svoji představivost. Pokud se mi nepodařilo tě upoutat, tak mě to mrzí a snad příště :)

Nevím, co tímhle chtěl básník říci, proto básníci píšou nesrozumitelné volné
verše.

První sloku bych pochopil, ale souvislosti dalších dvou slok nikoliv.
U těch posledních dvou opravdu nevím, co tím chtěl básník říci
a co má společného komín fabriky se strachem, to nevím, snad
aby do něj nějakej horolezec nespad. Nechápu datum. Možná,
aby zahnal strach, vzpomíná kolíkátého je, ale pomůže mu to?
Nikoliv. Já se obrátím na břicho, zavřu oči a spím. Napiš něco
o stínech v obývacím pokoji, jak se v knihovně přes sebe prolínají,
jako v pracovně čaroděje, jen ti na stole chybí černá koule a lidská
lebka do pološera se telmící. A máš z ní strach.

Proč to píšeš sem, když to je k jiné básni? :) Lepší je dát avízo případně do pošty upozornit na dotaz ;) A jinak Marast (s velkým M) je jeden náš vzdáleně známý :)

k básni: Čistá jako křišťál.

Jak to vy dva myslíte s tím marastem?
Co by mě mělo polichotit? Ten výpotek, co jsem tu napsal?

Život je marast a marast je marast - bláto.

Souhlasím s derrry

Líbí, je to takové jemné a lehké, moc povedené, hlavně konec.