Market30: věřím... chci ti věřit... díky...

Jee, to je krásný.. :-) Užila jsem si tohle čtení, od začátku do konce. Jemný, něžný, láskou politý.. paráda.

jo_: Bude to bolet daleko míň. Přetransformuje se to ve vzpomínky, který tě budou hřát. Občas to zabolí, ale už tě to nebude řezat v duši, věř mi.

Psavec: dekuju za zastaveni i cas venovany mym slovum.. :-)

slavek: dekuju :-) a mozna ze prave tehdy, kdyz se clovek zacne ztracet, nachazi nove cesty a nove netusene moznosti.. ;-) btw. tesi me, ze vnimas a chapes..

Dobrá.

jo_: už jsem to jednou psal, že na tvé básně si člověk musí udělat čas;
nejprve to 'zlehýnka načechralo', pak začalo kreslit a teď už se v tom ztrácím...

holka.přes.ulici: dekuju, tak to jsem rada, to taky mela ;-)

Vyvolává velice krásný a příjemný pocit! :-)

Market30: Market, rekni mi, ze za deset let to bude bolet min.. a klidne muzes i lhat.. tentokrat je lez snad i zadouci..

Achjo.. taky jsem si tím prošla a už je to deset let. Někdy mám pocit, že je to včera, někdy mi úplně mizí vzpomínky z dospělosti a živě zůstávají ty, když jsem byla malá holka. I bolest jednou nebude tak řezavá.

Market30: tak tenhle komentář je pro mě nejvíc... ze srdce děkuju... že dokážeš prožít, procítit a pochopit...

Mlčeti Zlato: njn, lítá to vzduchem... a dneska obzvlášť :-)

Market30: a co když možná... přeci jen... díky pár slovům zkrásní den... ? :-) děkuji ti... moc...

Rosa: ó... neotřelé myšlenky, brilantní pohled na věc rozšiřující obzory i samotnému autorovi... hmm... myslím, že se budu těšit a tajně doufat ve tvé další komentáře ;-) je to přesně tak, jak píše slavek... je to o emocích, o tom, co v tobě báseň vyvolává, jak ji cítíš, jak ji žiješ... není to o tom, jak jí rozumíš rozumem, jak si ji "správně" vykládat, co autor zamýšlel... nechoď na to vědecky, neuč se, prostě prociťuj, nech proud myšlenek volně plynout a jen pozoruj, co se v tobě děje... všichni v sobě máme cit pro všechno, jen je otázka, jestli mu chceme naslouchat a nakolik mu věříme... děkuji ti za zastavení i čas, který jsi tomu věnovala, a velké díky i za tvé zamyšlení... je mi ctí...

slavek: děkuju.. ze srdce...
ad Rosa - nu Slávku, vystihnul jsi to dokonale... a jsem nesmírně poctěna tvými slovy a tím, co v tobě mé básně vyvolávají... děkuju..

Homér: Homére, tys zabil! :-) pobavilo nejvíc :-D ale jako upřímně, asi jsi jediný člověk na světě, co dokázal zodpovědět aspoň jednu jedinou moji otázku :-) díky ti, to se cení ;-)

Překrásný. Zamilovala bych se.. jen tak..

Myslím, že mám podobný pocit jako človíček.. Nebo jinak, chce se mi křičet. Nic, nic se nestane! Nádhera.

Rosa: Neuč se. Už umíš. Vidět i to, co autor nejen nenapsal, ale ani nazamýšlel, je pád do hlubouky citů, které v nás má umění vyvolávat. A u básní jo_ to není zas tak těžké. :o)