kolikrát jsem chtěla toto téma uchopit do veršů.. nikdy se to nepovedlo.. jsem ráda, že jsem se našla alespoň ve verších tvých.. krásná báseň, mluví mi z duše..

mé pocity při procházkou nočním městem...

Tisícem oken město svítí,
tisíce dveří zavřených,
za nimi jako rybky v síti
chyceny touhy jsou i smích.

Zrakem svým nepronikneš však tmou,
která tě od nich teď dělí,
bezpečně před světem skryty jsou
sny všední i na neděli...

strašně ráda chodím ulicemi a koukám lidem do oken, občas se mi někdo, kdo mě zná, směje že jsem šmírák, ale já právě vnímám všechno to co ty píšeš v té básni, moc se mi líbí

ten šum křídel nevozuje vždy fakt zvláštní náladu a není povznášející, no kéž slunko ještě hodněkrát vysvitne, to ti přeju a ráda budu jeden paprsek, navěky...

milý žblabuňko.. jsem ráda za každý paprsek, který tě ještě zahřeje..

až mě zamrazilo.. pár slov a tolik v nich.....

Krátké a milé.

Super, vyloudila mi úsměv na tváři.

Vážím si Tě. A smekám...

Krátké, ale neskutečně plné. Tradičně smekám, mistře... Krása :-)

Yana: vanovaso: taron: Tamir: Orionka: Mamka: Bemba: Amelie M.: Amadeo´´:

díky, dlužím vám to

taková poetická bilance, je v tom kus tvé moudrosti kterou miluju a navíc taky už dávno nejsem princezna, vlastně zapomněla jsem, princezna jsem nikdy nebyla :-)

Moc krásné vyznání, i když v životě není vše, jak bychom si přáli, stále jste spolu a jste jeden pro druhého oporou, je z ní cítit velká láska, ta pravá... trochu ti závidím, čím dále víc vnímám , co vše jsem ztratila, protože to nejspíš již nikdy nenaleznu...i proto, že jsem ztratila i společnou minulost , kterou nemám s kým sdílet, a myslím, že ty jsi opravdový princ dámy Tvého srdce ...

V první sloce chápu tak trochu bilanci uplynulého, říznutou mírným pesimismem. Vzhledem k předchozí tvé tvorbě se divím, kde se bere. Ale každý máme asi někdy splín a život se mu zašmodrchá. Když máš někoho, kdo to s tebou snáší, je snazší se s tím vyrovnat. Doufám, že to je jen přechodná jsoucna tíž.

Princové jsou na draka :)

Orionka: Jsoucna jsou zde úžasná - cítím filozofický rozměr, a to tu má málokdo :-)

A mě se líbí i ta druhá, první je možná poeticky zdařilejší, ale i o tom by se dalo diskutovat, ale je svým způsobem o ničem - druhá sloka udává jasný směr - je stručná, jasná, výstižná. Ty jsi tady se mnou, abychom společně snášeli obtíže a já ti slibuji, že se budu snažit ze všech sil.

Pro mě od tebe to nejkrásnější vyznání se sobě a celému světu.

Mám podobný názor, první sloka je výborná. Ve druhé mi trochu nesedí to jsoucno, ale tíž je dobrá.

Hezké. Děkuji

hezká báseň :) i když se mi taky myšlenkou trošku pere první a druhá sloka