super

Dickens: Bylo by to super. :-D

Strach: Dík. ;)

Nikytu: Díky. Říkám si, jestli je možný dostat nobelovku za fyziku a zároveň za literaturu za jedno dílo dohromady. :D

To je bomba věc :D

Tedy teď už oprašuji ne jeden, ale dva obory - chemii i fyziku. :-) Líbí se mi. Intelektu zdar!

Yana: Dík za zamyšlení, ale nějak jsem se v tom odcizení zamotal. Kdo se komu odcizil? Já jí, ona mě, já sám sobě, ona jemu, já svým ideálům, ona svým snům ...? :)) Pokud bych měl s někým tolik společných odcizení, myslím, že by nás to sblížilo. :))

Ginnare: No zajímavá otázka do diskuze a zůstala bez povšimnutí. Je odcizení zrada? Možná jsme odcizením zradili sami sebe. Své ideály, touhy, sny, představy. Možná je odcizení zklamání.

Básnička je moc hezky k zamyšlení. pár slov a stačí. Dá se vysvětlit mnoha způsoby. Pravda že občas sami zíráme kdo vlastně jsme :-) No i ten kdo žije vedle nás se stane cizincem. Opravdu na diskuzi.

No, já bych to trochu doplnil. Je to druh rozhodnutí, kdy se člověk vzdá vlastního vlastního - rozhodnutí, názoru, ba dokonce bych se nebál říct svobody. Navíc na tohle rozhodnutí nemusí být v určitých situacích dost času a už předem mohou být zřejmé následky toho, že se nerozhodnu (kdežto u varianty rozhodnutí se může být těch možností víc). Nehledě k tomu, že případný výsledek mého nerozhodnutí se se dá hodit na toho, kdo rozhodl za mě...

Nevím - já jsem vědomě udělal v životě několik rozhodnutí, která bych dnes přehodnotil; vrátit to nejde, takže je zbytečné si kvli tomu rozbíjet hlavu o zeď. Maximálně mohu stejný či podobný problém v budoucnu řešit jinak, případně se zařídit tak, aby nenastal (ono je to stejně na houby, protože se vyskytne jiný).

Asi zvláštní kapitolou jsou rozhodnutí "instinktivní"...

Potom jsou rozhodnutí, která bych neměnil. Ale pokaždé to bylo, abych tak řekl, mé rozhodnutí a bylo "aktivní". Dělat mrtvého brouka a čekat, jak co dopadne, to by třeba můj šálek kávy nebyl, na mě je to příliš pasivní, ale jsem dalek toho, abych kvůli tomu potenciálně někoho soudil.

A ještě abych se vrátil k tomu "ob ob odstavci", kde píšu o "vědomých" rozhodnutích - upřímně, ani nechci vědět, kolikrát a jak jsem něco rozhodl "nevědomky". V tomhle kontextu chápu "nevědomost hříchu nečiní".... jo, a tohle už je čistý alibismus :-)

cavansit: "Ono se to nějak vyřeší" je ale trochu jako rozhodnout se, že si zahraju ruskou ruletu. :)

Amelie M.: Tak to zrcadlo není, naštěstí. To by byla ta nejhorší varianta. :)

Dickens: pokud by šlo o zrcadlo, mohl by sis říct, že ještě včera bys za něj ruku do ohně dal nebo něco podobného, ale život..?

Jj, je to svým způsobem rozhodnutí... a zase, na druhou stranu, není - chápal bych to tak, že se jeden spolehne na "ono se to nějak vyřeší" (rozhodne někdo jiný)... nebo jde prostě o signál, že už je mu všechno úplně jedno.

cavansit: Je vůbec možný se nerozhodovat? Pasivita je taky reakce.

No... o řadě rozhodnutí se asi dá pochybovat (hlavně zpětně). Otázka je, jakou otázku by si člověk kladl, kdyby se nerozhodl vůbec.

Hanulka: Ginnare: cavansit: Amelie M.: Co když se dívám do zrcadla? To by tomu dalo jiný smysl. Každopádně děkuju, že jste se zamysleli. :)

Třeba je to jen odcizení...
Je odcizení zrada?

Možná je to tak trochu alibismus, ale netroufám si soudit, dokud nepoznám konkrétní situaci. Ta, kterou - zdá se mi - popisuješ, je jedna z nich. A na tu sedí.

bezva mini

přemýšlím, za koho bych dala život.. určitě za svoje děti a doufám, že jednou přede mnou nebudou stát jako cizí a bát se mi pohlédnout do očí..

a co dál? se uvi, někdy je lepší nechat věci, ať se prostě stanou.. :)

Též to chápu jako vyjádření zrady a zklamání, a chápu. Člověk to nese těžce, ale čas všechny rány zhojí.