Další rizikovou věcí na psaní o morálce je, že si čtenáři mohou klást otázku, zda je autor skutečně tak morální člověk jak se tváří.

Za mě osobně: já nemám odvahu psát články, kde bych radil lidem jak na život a to čistě z toho titulu, že si uvědomuju jak jsem sám občas bezradnej.

Za mě osobně: polyamory a podobný koncepty odmítám. Čistě z toho důvodu, že počet problémů se nasobí počtem lidí.

Na druhou stranu - věřím že jsou lidi, kterým to tak může fungovat a mě do toho v podstatě nic není. Takže proč ne, akorát to není nic pro mě.

Souhlasím s Homérem s tím, že do krásný teorie hodí praxe vidle.

PS: z osobních zkušeností vím, že k sepisování podobných pamfletů dochází, když si člověk řeší nějaký vlastní vztahový splašky. Váhám jestli chci nebo snad radši ani nechci vědět proč došlo k sepsání tohohle.

trochu to přípomíná protifašistické výstupy Wericha a Voskovce

s těmi pocity je to těžké. Já mám třeba úsek Praha až Poříčany pevně spojen s cestami za babičkou, proto třeba umím v tomto úseku ty zastávky vyjmenovat po sobě. Jenomže tyhle pocity jsou nepřenosný.

Zbytek trati pro mě prakticky nic neznamená, protože nejdál jsem byl v Přelouči. Teda aspoň myslím.

Kromě toho je tam takový háček - ty jmenuješ všechny zastávky celé trati, kdežto na nádražích jmenují buď jen významné (tj. kde staví rychlíky) nebo podúseky (tj. jednotlivé osobáky).

když nad tím tak přemýšlím, tak jsem vlastně nikdy nejedl trdelník

v So jsem byl natolik unaven, že jsem to nechápal. Teď mi to došlo! Dobré.

zrovna jsem začal psát povídku o nedobrovolném hrdinovi revoluce

ten začátek je jako když hraju já

jako venkovan na tom spatřuji jistou poetiku

skvělá. Dávám pět frček.

vystihuje poslední dny

Lasak: dvakredencedekadence: ano, přesně to.

Pro Lasaka: https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2018/10/poland-pola
rization/568324/

nějak mě nenapadají komentáře k formě, ale jenom k obsahu... četl jsem na tohle téma zajímavý článek o polarizaci polské společnosti...

IMHO masochisti obvykle nejsou až na lámání kostí

Jolly: sakra, taky jsem četl modřiny. Jsem nějakej zkaženej.

pěkná

ale tak on si člověk může do jistý míry vybudovat vlastní bezpečný svět a to z lidí, se kterýma se potkává

opět mě zaujala více anotace než báseň samotná (protože ta začala sklouzávat do terminologie)

taková nedokončená, ale celkem dobrá.

Singularis: ano, to je ona. Myslím že jsem projel ten úsek v 0:29 - 1:17, ale už je to fakt dávno.