Karblo: Děkuju:)

človiček: Ano, ty pampelišky tam nejsou náhodou, významů mají hned několik.

Morfeus: Díky, v jakém smyslu bys ji doplnil?

Homér: To je top komentář, klidně by mi stačil místo celý básně :D dík za výstižný shrnutí.

Tahle je dobrá. Ten závěr mi to trochu zkazil, ne kvůli obsahu, ale spíš… ani nevím. Možná bych nechala na čtenáři, zda to tam objeví, nebo zda si tam najde něco svého… ale i tak se mi líbí. A možná nakonec ten poslední řádek splnil účel, je trochu jak facka po té euforické vlně nad ní.

Martin Laumann: Děkuji, vždy potěší, když se ten pocit povede přenést tak, jak měl.

Víc mě asi oslovila první polovina, ale i celkově se mi líbí. Asi bych tě poznala, ale vnímám v ní trochu odklon od stylu, na který jsem u tebe zvyklá. Moc se mi líbí:
“co zauzlíš to buď rozčešeš
nebo nikdy nezapomeneš”
- to je krásná metafora.

Orionka: Nepřijde mi to vůbec nemístné a máš určitě pravdu, souhlasím s tím, že pořád žijeme v té lepší části světa. Ale o tom ta báseň úplně není. Okrajově se dotýká toho, že i naše “civilizované způsoby” mají své mouchy, a zrovna soudy obzvlášť. Ta témata, ve kterých jsme zaostali spíš kdesi na východě, v básni nerozebírám, ale když už jsme v tom - za mě to je určitě trestní právo především v případech domácího a sexualizovaného násilí, a také opatrovnické soudy, především v kontextu jejich nekonzistence, kdy v podstatě záleží na štěstí, kdo zrovna daný případ posuzuje, což by tak za me určitě být nemělo. S tím jde také ruku v ruce téma povinného vzdělávání soudců, které by bylo tolik potřebné, a další… když si třeba člověk přečte pár rozsudků nebo poslechne názory lidí, kvůli kterým jsme neratifikovali Istanbulskou úmluvu, vypovídá to o lecčem a dle mě rozhodně o tom, že naše “civilizovaná společnost” má rozhodně na čem pracovat.

Díky moc za zastávku, podnětný komentář a těší mě, že se ti báseň líbila.

Hanulka: Díky moc!

Psavec: Hanulka: Karel Malcovský: Moc děkuji!

Homér: Děkuju Homére, ty se vždycky objevíš u těch nejdrsnějších s nějakým povzbuzením:)

ukrytá v máku: Děkuji!! Nečetla jsem nikde nejméně 5 let :-) Ale vlastně bych ráda, setkání s poety mě po dlouhé době dost láká... sbírám střípky sebe samé, kdesi poztrácené..

gajda: :-))) A tebe jsem tu taky dlouho neviděla. Ještě bys mě po hlase poznal?

Nevím, jestli bych to nazvala úplně političnem, ale vlastně asi ano. Ony ty roviny tam jsou dvě. Jedna hluboce osobní (jak ses milý Puero tomu vždy divil), která ale otevírá rovinu další, a to celospolečenskou. A v tom už by se závan politična hledal mohl, protože téma, kterého se dotýká (byť to z básně přímo nevyplývá), je ve společnosti alespoň v některých kruzích aktuálně dost rozbouřené a volá po systémové změně.

Au...

Dýchlo to na mě tu hrůzu, což tedy přiznám nebylo těžké, dost to se mnou rezonuje.

A s tou písničkou na pozadí je to ještě lepší!

Bavila mě, to protkávání naivity a až pohádkových obratů s drsnější realitou. Forma odpovídá obsahu.

Krásně jemná, jak už to ty umíš…

denisa: Děkuji za tak pěknou reakci, moc si toho vážím:) Obnažování duše mi vcelku jde, v reálném životě to má bohužel své nevýhody…

Ta druhá půlka je super.