Homér: to ne, ale člověk se z toho chce míň odstřelit.

rip a snad brzo přede. nevěnování pozornosti bolesti u žen, zejména migréně, je bohužel běžný nešvar českého (a jak vidím, i slovenského) lékařství. vodu, tmu a těžká analgetika, snad brzo přejde.

Pěkné - jen drobné upozornění, haiku s malým h, je to název útvaru, stejně jako třeba povídka, elegie nebo sonet. Obraz mi přijde milý a svěží

V. Student: Tak tak, ale je to krásné. A ta striktnost pravidel a omezený prostor právě člověka nutí věnovat tomu více péče a více se zamyslet nad tím, co vlastně chce říct :)

To poslední je moc hezký obraz, ačkoli místo přímého sdělení "čas zimních prací" bych použila něco symbolického, třeba že světlo dopadá na nějaký nástroj, který se hýbe, na ruku člověka, který je už dávno vzhůru, ale po předchozí dávce se mi celé zdá odlehčenější, a lepší.

Obdobně bych v tom prostředním situovala pohyb a narušení scenerie na konec, pro lepší plynutí čtenářova pohledu, který kouká dolů na sníh, boty pod kterými křupe a pak je překvapený dopadajícím čůrkem narušujícím scenerii.

První mi stále moc jako haiku nepřipadá, ale oceňuju použití specifické lokace.

líbí

vydej nějakou věc, to by bylo super.

To první by se možná za takové czaiku dalo považovat, je tam reference k ročnímu období, nadhled a náznak hravé nálady, ale pořád to na mě nepůsobí dostatečně lehce. Nicméně ze skupinky se mi zdá nejvydařenější.

Není to haiku. Ve formálních pravidlech haiku neexistuje pravdilo nutnosti příběhu tak, jak ho chápeme ze západní perspektivy, pouze uceleného narativu, který hlavně zprostředkovává celistvou atmosféru okamžiku, její emocionální náboj. Ideálně by mělo také odkazovat pomocí specifického slova k určitému ročnímu období, a tak se situovat v cyklickém čase, ale v češtině toto není příliš dobře možné. Osobně si myslím, že dodržení formální struktury je ta nejméně důležitá část haiku, vzhledem k odlišnému pojetí slabik v japonštině a češtině, délce slov etc. Haiku má být čistý destilát momentu a napsat dobré haiku je neskutečně těžké. Pokus se cení, ale doporučuju to zkoušet dál, číst klasická haiku (antologie Chrám plný květů je dobrým průřezem třemi staletími japonské tvorby a v doslovu je možné najít dobrý úvod do problematiky haiku, případně jakékoli sbírky v překladu Antonína Límana) a prioritizovat kvalitu nad kvantitou.

závidím.

To je hrozně depresivní. Ta část, kdy Ron Moloch říká, že dal vesničanům prsteny zdarma a tudíž je fér, aby pro něj dělali práci zdarma, mi připomnělo esej o (zne)užití principu daru v mezilidských vztazích, kterou jsem včera psala.

dělníci museli být něco teda.

Dobrá báseň, ráda tě čtu a nevím co pod to psát. Kruhy dnů se zmenšují, týdny zůstávají stejné, měsíce tmavnou. Co se děje s roky, a těmi věcmi mez tím co jsou spíš jako brambory?

Singularis: on cely ten text vznikl na te lince, je poskladany z lidi ktere jsem tam videla a slysela, pro me specificky brnensky zazitek, nikde jinde v mhd jsem se s takovym mnozstvim materialu nesetkala. Ale chapu cim muze byt zavadejici, mozna zmenim anotaci

taky jsem chtěla když jsem byla malá. dobrá báseň, au.

Homér: to je dobře. já občas jo, ale jsem malá. snad byla kalba dobrá, a bez abscesu s ježíšem, ať už stoned nebo normálním.

tyhle větrný dny...

Homér: jsem neklidná, je podzim. včera jsem v buse seděla vedle holky co říkala svému boyi, no teď už mě nemůžeš bít, když mám v sobě miminko, a tvářila se jako by našla hack v realitě, a on celou dobu mlčel. svět je divnej, třeba nemůžeš bít babičky protože maj v křečácích marii. ale proč bys vlastně měl chtít?

Šazi mi tak nějak synchronicitně připomněl jinou věc co jsem četla včera, podzim je asi čas věšení. (A taky písničku Gallows od Cocorosie a Wovenhand a dokument o zenu)
Silné a krásné a osobní a nevím co dál říkat, chtěla bych takhle umět

Dobrý! :D

letadélko káně, podzimní a milé