slavek: Neu: Mlčeti Zlato: Jsem ráda pánové, že jste se zastavili a že Vás moje báseň oslovila. :) Děkuji!

Dočetla jsem to do konce a uff.…. Jako kdybych hulila spařený švestky. No, krajiny Letné a Stromovky znám víc než dobře, žila jsem tam 21 let.

slavek: Děkuju

Neu: To ti nikdo nebere. Bukowski byl frajer. Budu tedy zvědavá na tvá další díla

Mě ty veselé říkanky nějak obvykle míjí, ale tahle je fakt povedená a vtipná :D

Nemám problém se zařazením, to jsem neřešila, jen jsem popsala svůj dojem, nic víc nabídnout nemohu. Za mě je to spíš rozřádkovaná próza, ale i to může být básní, hodně autorů tak psalo i píše a i mně bývá sem tam prozaičnost vytýkána. V kontrastu s tím tématem dílo působí spíš jako krátký příběh, když si člověk odmyslí to řádkování textu. Prostě vypravování. Dá se to číst jako báseň, ale i jako próza.

Tady by se neslušelo cokoli formálního, je to prostě psané ze srdce, z lásky k dětem a blahopřeji

Tahle je dobrá. Možná zbytečně moc spojek, vím, že to bez nich někdy nejde, že tam to "a" chceme nacpat, ale zrovna tedy by klidně být nemuselo. Za mě je ten konec spíš otřepaný, ale jako celek báseň vyznívá příjemně.

Na báseň je to možná příliš prozaické a přímočaré. Prozaičnost možná nevadí, ale je to spíš rozřádkované vyprávění, jen ta kostra potažená svaly tomu dává lepší rozměr. Začátek byl slibný, pak to tak nějak "zrozprávkovělo". Nicméně toto číst je celkem i přes to všechno příjemná změna zde.

Mlčeti Zlato: Ano, přesně tak. Děkuji za milou návštěvu!

Audrey Diamond: Nenech se pomást divnou dobou. Máme čas pracovat na sobě, zklidnit se, uvědomit si spoustu věcí, nabrat dech. Tož to si na mě vzpomeň, hlavně když potkáš nějakého pavouka. S těmi já ráda komunikuji a na chatě už se nenamáhám jim brát ani místo nad mou postelí.

Na mě je tam asi strašně moc velkých slov. Jinak stihomami -stihomamy by bylo asi lepší. Pokud teda nestíháš mámu :D

slavek: Homér: Děkuji Vám oběma.
Je pravda, že vzpomínky teď vyvstávají samy a mnohem snáz. Je to teď jedna z nejčastějších věcí, co dělám. Vzpomínám, píšu, čumím, nebo spím. Díky za návštěvu a hodně zdraví.

človiček: Dost podivná přirovnání :)

Rozumím tomu. Ti, kteří bydlí někde na samotě, nebo v přírodě, na vesnici, mohou jít aspoň do kraje, na procházku, dýchat čistý vzduch. Ale ve městě je to o to větší peklo.
A doba je krušná na psychiku, taky mi z toho hrabe a píšu, abych se nějak ventilovala. Takže básni velmi dobře rozumím. Jednou na to budeme vzpomínat a naše díla z téhle doby nostalgicky číst

11.4.2020 přidán zvukový záznam této "básně".

Mě to pobavilo. Bakalářka je mor :D

Audrey Diamond: To jsem moc ráda, Audrey :) A mé kočky taky, zdraví!

slavek: Děkuju ti Slavku máš pravdu, mělo. Jen nevím, jestli tu jdou opravit názvy, myslím, že ne. :/ D zmizelo jak ta holčička

slavek: Přesně tak, karanténní tvorba. Děkuju moc.