nemiluj lidi
tváři se zaslepeni
a přesto šidí

naneštěstí je báseň pouhá póza
ty blbý šály o to víc
když básníci stojí na rohu jak máčky
čumí na zastávku MHD
kde škrtají si v realitě skic
s veršema náhlý pseudosračky
smolí je všecky ze sebe
něco vo tom kam ten svět spěje
a kolem jde rozzlobená matka
cloumá s dítětem
a jim není smutno
z té beznaděje

Omlouvám se, podařilo se mi omylem smazat dílo :( tak vkládám znovu

klasické oprculum

Stará neznámá: odpadky se samy nevynesou, haha

vím, co potřebuješ. Jenomže jsem štiler, tak mlčím.

vesmír má ťa rád
/zase cituju

děkuju vám za reakce a vyslyšení

přemýšlím asi půl hodiny, co napsat, ale nejde mi to. Četl jsem ty komentáře několikrát, báseň taky, nahlas i bezhlasně, ale prostě tomu nerozumím. Můj názor na text je horší, je to odfláklý, nepovedený. Vložil jsem do psaní hodinu času, kdyby míň, vkládám do deníku nebo mažu.
Teď mám v hlavě víc veršů, než normálních vět.
Zůstanu u zápisků, tam ticho nevadí.

jde to odspodu
zas jako v loni
zelená tráva podzim neprovoní
vítr je prudký v týhle realitě
v kamaších náhle uvidím tě
tak zas končí říjen
listí usychá
až spadne - jak peníze
budeš tam
kde kámoši zmizí do jara
listí už spadlo
les se postará

sebeláska:

asimiloval jsem se

upustit páru možeš aj v báru

něco jako orgasmus v zimě

kat náhle nebyl
jen vánoční svině
který si mrzce lížou
dveře u hatchbacku
a berou ke svačině
do tepen vlašáky
tak nejen jim je do breku
dál nevěří nikomu
a krotí rudou krví vlaky

Rozhořčený přednes automatický, to jo. Jinak ne.

nebo pyijem

gratulují mi granáty
pacifické společnosti
se sjetým dezénem

stejně to přejedem
pokuta nepokuta
tady se zkazí
jen hlava dutá
a velký názory

šálí snad zrak
moje zrcadlový tiky?
na vrubu zla
v levlu sémantiky
kde sis jazyk ukousla
já řekl díky
a pařil dál


noc, má milá noc už zhoustla

bekyně popelavá zmizí
až brko reklamně
budou dávat v televizi
cena pár tisíc
a málem ve slevách
přes čárový kódy
vzatý do oprav za autorský hlody

u řeky louče?
toť dobrá volba, brko ze svobody!

Brno nepopíšu
snad by to dokázal ten básník
který vyšel z hospody na Joštově ulici
a zabil se
nebo člověk spící u nádražní džungle
kdyby věděl,
protože on si život nechal
a zapomenul na slova i na město ve své dvojí realitě
kde je možné
bdít či pozorovat matný řádky dávno napsaného mládí
který přežilo, zvadlo, zšedlo.
Brno nepopíšu
snad protože přímých cest v poezii
ubylo zároveň s příležitostným štěstím
tím levným



po nocích hledám duše které zní
ve strunách hluch
řádky bez básní

Pij vodku, ta cítit není.