![]() |
![]() ![]() |
komentáře uživatele :


Jak vidno, sraz v mnoha ohledech u nejednoho psance pomohl vyjasnit si nejeden vnitřní otazník. To já tam v kuloárech v oblaku cigaretového dýmu řešil téma, které si u mně patrně vyžádá hodně přemýšlení o povaze reálna a virtuálna, neboť mně to hodně nalomilo a trochu otřáslo pohledem na své vlastní virtuální Já. A na povahu virtuálního Já všech ostatních.


... et in pulverem reverteris, Týna. V Kysucách žije lid s půdou spřízněných lidí. Jsou pohostinní, pobožní, ale taky jsou to gazdové k pohledání. Tolik lpí na majetku! A přitom je to vlastně chudý kraj! Jenže ty pak jdeš pěšky těmi dědinami a vidíš, že v obci nemají ani chodník, na zrezivělé autobusové zastávce stojí babky v šátku, dělníci v montérkách, po cestě jede traktor, nebo nějaký kůň táhne vozík s narubaným dřevem, nebo v něm sedí zarudlí usměvaví dědci s chybějícím zubem, kteří se vracejí z pola, kde hrabali seno. Před barákem jim stojí stará škodovka, ale domy si staví monstrózní, dvojgenerační, na vjezd si dávají sádrov nebo kamenné sedící lvy, aby jejich paláce vypadaly honosněji, prostě kýč až běda, bohatství jen napovrch, aby lidi pukli závistí, ale pak pronesou nějakou větu a hned je poznat co je to za ,,korňany". Na jednu stranu je to roztomilé, ta vesnická omezenost, na druhou stranu to svědčí o tom, že jejich mentalita je nějak zkřivená. Nejde tam o kvalitu, ale o kvantitu. ,,Stara Košinarka susedom povedala, že je Luca v inom stave a nevie s kym." ,,A veď čo? Kym bude mať po tatovi taký barák, sama neostane. Dajaký chalan si ju zobere aj s děckom."
Lidi co umřou bohatí jsou podle mně dneska hlavně ti, kteří umřeli nečekaně brzy a nestihli ty nahamouněné miliony utratit.
Lidi co umřou bohatí jsou podle mně dneska hlavně ti, kteří umřeli nečekaně brzy a nestihli ty nahamouněné miliony utratit.




Vida, básničky na objednávku by tě mohly z depresivního autorskho období na čas vyléčit. Napiš třeba něco pro mně na objednávku, něco surrealistického, nebo dadaistického.
Já ve svých básních pořád lžu. Byl bych jinak ten nejneoblíbenější autor pod sluncem. Plný nenávisti k lidstvu. Jenže básník nesmí psát pro sebe, ale pro ostatní. Může psát o sobě, ale vždy má psát pro ostatní, nebo pro někoho určitého, ale nikdy ne pro sebe. Básnictví jako terapie je dobrá věc. Ale u čtenářů, kteří sami terapii nepotřebují, to odezvu nenachází. Já píšu pro lidi, pro vás, pro Psance a podobně, takže si vymýšlím a lžu až se ze mně práší a dělá mi pak radost, že to ostatním dělá radost.
Teprve až když básník přestane psát pro sebe, stane jakoby básníkem opravdovým. Mnoho psanců to možná neví. Píší to, co baví číst je samotné. Od toho se odpoutat je těžké, ale funguje to. Ptám se ostatních, proč píšou? Básněmi přece básník komunikuje se světem, se čtenáři. Ti na něj reagují. Nikdo nemůže trpět jakousi básnickou samomluvou. Takový básník se chtě nechtě uzavírá do vlastní bubliny. A má i potíže s kritikou a nedovede pochopit, že ho někdo nedovede pochopit. Je nezbytné psát pro lidi. A aby to lidi bavilo, měl by psát i o lidech, nebo o tom co je jim blízké, co mají rádi, co je pobaví.
Trochu to vyznívá jako puerův osobní recept na úspěch co?
Já ve svých básních pořád lžu. Byl bych jinak ten nejneoblíbenější autor pod sluncem. Plný nenávisti k lidstvu. Jenže básník nesmí psát pro sebe, ale pro ostatní. Může psát o sobě, ale vždy má psát pro ostatní, nebo pro někoho určitého, ale nikdy ne pro sebe. Básnictví jako terapie je dobrá věc. Ale u čtenářů, kteří sami terapii nepotřebují, to odezvu nenachází. Já píšu pro lidi, pro vás, pro Psance a podobně, takže si vymýšlím a lžu až se ze mně práší a dělá mi pak radost, že to ostatním dělá radost.
Teprve až když básník přestane psát pro sebe, stane jakoby básníkem opravdovým. Mnoho psanců to možná neví. Píší to, co baví číst je samotné. Od toho se odpoutat je těžké, ale funguje to. Ptám se ostatních, proč píšou? Básněmi přece básník komunikuje se světem, se čtenáři. Ti na něj reagují. Nikdo nemůže trpět jakousi básnickou samomluvou. Takový básník se chtě nechtě uzavírá do vlastní bubliny. A má i potíže s kritikou a nedovede pochopit, že ho někdo nedovede pochopit. Je nezbytné psát pro lidi. A aby to lidi bavilo, měl by psát i o lidech, nebo o tom co je jim blízké, co mají rádi, co je pobaví.
Trochu to vyznívá jako puerův osobní recept na úspěch co?


I já jsem si toho všiml. Celkově jsem si všiml, že psance čtu míň jak dřív. Nemám ani čas na malování. Mám v pokoji rozdělané dva obrazy. Jeden veliký a jeden menší a nemám čas na jejich dokončení. Je to tím, že mám víc důležřitějších povinností, starost o dům, starost o projekty do vědárny, starost o všechny ty životní elementy, které znamenají vydělávat peníze a neztrácet čas.... pak mi dochází, že veškeré to umění, co dělám, vzniká jen v mém volném čase a podle toho, kolik ho vytvořím dávám jasně najevo, jak moc se vlastně v životě flákám a poflakuju, protože vím, že mě to nikdy živit nebude. Sám se ochuzuju, abych nebyl ochuzen. Dneska jsem se u kávy po dlouhé době zase rozepsal nad básničkou. Kafe jsem dopil, báseň nedopsal a nevím, jestli si na ni ještě udělám čas. Když to nenapíšu najednou, pak to dlouho trvá, než to dodělám do finální podoby. A čtení básniček? Všiml jsem si, že se mi čím dál hůř daří vcítit se do autora. Tím hůř, čím pocitovější věci píše a ty píšeš extrémně pocitové básně. A smutné. Člověk je musí vydýchávat jako těžké schody na půdu, než jimi pronikne tam, kam jsi měla úmysl ho dohnat. Dokonce mi přijde, že jsi čím dál víc vyhraněná a osobní, čím dál víc analyzuješ svoje motivy a jdeš čím dál víc do hloubky. Tohle dílko do hloubky nešlo, četlo se lehce a já si u něj odpočal a dobře se naladil.
Celkově se mi zdá, pokud můžu generalizovat, že holky píšou víc smutné básně, víc básně o vlastních pocitech a prožitcích a zároveň se víc a víc vyhýbají podobným básničkám a hledají přesný opak. Nejlíp od kluka, nějakou zamilovanou, ale především pozitivní. Tak je to. Hrozně rády píšete depresivní věci, ale rády je moc nečtete.
A ještě jeden motiv to moje čtení omezuje: nějak jsem přešel ten bod, kdy mi depresivnější básničky pomáhaly jaksi snižovat moje vlastní melancholické nálady a dostal se do fáze, kdy je naopak kupí na sebe a eskalují. Možná je to tím, že teď čtu nezvala a vůbec surrealisty a oblíbil jsem si poezii klidu a pohody a veselí, protože je to těžší psát. Zvlášť, když má básník melancholickou povahu. To je pak mistr, když napíše něco veselého, protože dokáže zvednout oči ze země a dívat se za svůj šedivý stín.
Jak bys svou tvorbu posledního roku charakterizovala ty osobně? Jak se změnila podle tebe? A změnila se vůbec? Nebo je ten základ tvého způsobu psaní stále stejný, jen jeho tvář prochází změnami? Učiň autodiagnostiku. Tvá básnická sebereflexe, je to co tě posouvá dál mnohem efektivněji, než názor okolí.
Celkově se mi zdá, pokud můžu generalizovat, že holky píšou víc smutné básně, víc básně o vlastních pocitech a prožitcích a zároveň se víc a víc vyhýbají podobným básničkám a hledají přesný opak. Nejlíp od kluka, nějakou zamilovanou, ale především pozitivní. Tak je to. Hrozně rády píšete depresivní věci, ale rády je moc nečtete.
A ještě jeden motiv to moje čtení omezuje: nějak jsem přešel ten bod, kdy mi depresivnější básničky pomáhaly jaksi snižovat moje vlastní melancholické nálady a dostal se do fáze, kdy je naopak kupí na sebe a eskalují. Možná je to tím, že teď čtu nezvala a vůbec surrealisty a oblíbil jsem si poezii klidu a pohody a veselí, protože je to těžší psát. Zvlášť, když má básník melancholickou povahu. To je pak mistr, když napíše něco veselého, protože dokáže zvednout oči ze země a dívat se za svůj šedivý stín.
Jak bys svou tvorbu posledního roku charakterizovala ty osobně? Jak se změnila podle tebe? A změnila se vůbec? Nebo je ten základ tvého způsobu psaní stále stejný, jen jeho tvář prochází změnami? Učiň autodiagnostiku. Tvá básnická sebereflexe, je to co tě posouvá dál mnohem efektivněji, než názor okolí.


To je milá věcička. Svatební básnička. Vidím to poprvé.


A mně zas poslední. Ta je pro tobe totiž typická. Sarkasmus. Žádný nábožensko mystycko filozofický blábolný tunel. Je to jen okno.


Všechno nemá hranice. Třeba hranice.


loner: Virtualita ale není ne-opravdovost. Spíš jakási metafyzika opravdovosti. Co dáváme najevo je jen koncentrát toho co dovedeme napsat.


Jako břitva.
Napřed mě zděsilo to skryté Mein Kampf v názvu a řekl jsem si, že to bude jedna z tvých bodavějších věcí, ale vidím, že obsahuje taky hodně obecného. Dokonce - mohu-li navázat na tu polemiku - mi přijde, žes tady víc než na emoce dala na vyvážený výsledek a konstrukci.
Napřed mě zděsilo to skryté Mein Kampf v názvu a řekl jsem si, že to bude jedna z tvých bodavějších věcí, ale vidím, že obsahuje taky hodně obecného. Dokonce - mohu-li navázat na tu polemiku - mi přijde, žes tady víc než na emoce dala na vyvážený výsledek a konstrukci.


Vidím, že podhoubím této úvahy je jiná diskuze na jimém místě.
Jsem jeden ze služebně nejstarších psanců, stejně jako Gabkin jsem začal na literu a přešel do Lukiho extra klubu básnických fajnšmekrů. Od té doby jsem prošel vývojem jako autor, jako kritik i jako čtenář. Souhlasím s myšlenkou Orionky, že jde-li autor s city na trh, nemá co truchlit, že ho někdo nechápe, hold to napsal tak blbě, že ho někdo nepochopil. Nemyslím si ale, že cenu díla určuje čtenář. Ani náhodou! Čtenář je laik. Je podoben bláznu, co kupuje rohlík za milión. Kdo určuje hodnotu díla je autor sám. Buď svými znalostmi, svými zkušennostmi, svým talentem, nebo jen jménem ale to všechno by se dalo shrnout do položky KOMPETENCE AUTORA. Čtenář je konzument. Když tomu rozumí, užije si dílo víc, než ten kterému se jen líbí, ale neví proč. Emoce do poezie patří. Bez emocí, co by to bylo bez emocí? Neřešilo se tu už na psancích nejmíň stokrát, že umění (dobré nebo špatné) má ze své podstaty vyvolávat emoce?
Jsem jeden ze služebně nejstarších psanců, stejně jako Gabkin jsem začal na literu a přešel do Lukiho extra klubu básnických fajnšmekrů. Od té doby jsem prošel vývojem jako autor, jako kritik i jako čtenář. Souhlasím s myšlenkou Orionky, že jde-li autor s city na trh, nemá co truchlit, že ho někdo nechápe, hold to napsal tak blbě, že ho někdo nepochopil. Nemyslím si ale, že cenu díla určuje čtenář. Ani náhodou! Čtenář je laik. Je podoben bláznu, co kupuje rohlík za milión. Kdo určuje hodnotu díla je autor sám. Buď svými znalostmi, svými zkušennostmi, svým talentem, nebo jen jménem ale to všechno by se dalo shrnout do položky KOMPETENCE AUTORA. Čtenář je konzument. Když tomu rozumí, užije si dílo víc, než ten kterému se jen líbí, ale neví proč. Emoce do poezie patří. Bez emocí, co by to bylo bez emocí? Neřešilo se tu už na psancích nejmíň stokrát, že umění (dobré nebo špatné) má ze své podstaty vyvolávat emoce?


Snesl. Rozhodně snesl. Ale nikdy z tebe nebude mainstreemový básník. Budeš underground. Ale to není na škodu. Dneska vydáš cokoliv, když na to seženeš peníze. Malého Darwina si ale nevzdělaný vulgární mejnstrím všimne.


Myslím, že v tvém případě andělé gramaticky korektní poezie dávno rezignovali. Nezapadáš do jejich mytologie.


Dárvin s malým d. Ale je fakt, že byl malého vzrůstu, takovej trpajzlik. Sám byl ve své době účinným závažím. Jo.


Velmi velmi vtipné indead. Vytanula mi na mysl představa muže s pupkem v reprezentačním upnutém dresu, jak po akci stoupá na bednu nemoha se dojmouti tónů národní hymny a pak ufuněně běží stadionem a třepotá vlajkou nad hlavou, že to opět dokázal.


Snad nebude nedostatek mladých býčků důvodem nereprezentovat svá mistrovská díla v Kutné Hoře! Pojedeš?


Hm, čekal jsem politický flák a skuhrání na to jak jde civilizace do kelu takovým tím lidovým kramářským způsobem, který nesnáším a ejhle, byl jsem spíše mile překvapen tím, že jsi to popsal poměrně moderním jazykem. Není to tradiční politická skuhrárna, má to docela osobitý styl. Nejspíš tím, že to má takový lyrický rámec - ta první a poslední sloka tomu dává filozofičtější nádech.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Čárka [15], AničkaM [14], dixy [13], Amálie [7], Cinderella [4], marie_magdalena [1]» řekli o sobě
Le Jerrr řekl o Adrianne Nesser :Anet... " upe nejvíc v pohodě holčina"--- takoýhle komentář by byl asi v dnešní době populární a zcela normální, ale myslím, že bude prostě stačit když napíšu: " Anet, seš super holka a moc si tě vážím, tak ať ti to zůstane....Už teď, i když mám ještě opici jak hovado, se moc těším na tu oslavu v Díře!!!: )