 |
 14.10.2007
34, žena, Ch :-) |
komentáře uživatele :
20.04.2018 - 01:51
10(3.)Připomněl jsi mi jedno moudro ze života:
Kráčí spolu k oltáři. Ona si říká: Doufám, že se změní. A on si říká: Doufám, že se nezmění. :-DDD
Kráčí spolu k oltáři. Ona si říká: Doufám, že se změní. A on si říká: Doufám, že se nezmění. :-DDD
04.04.2018 - 01:2410(7.)I ty jeden uličníku. :-D
Líbí se mi, jak se na konci vracíš na začátek básně. Povedlo se ti to hezky. :-)
Líbí se mi, jak se na konci vracíš na začátek básně. Povedlo se ti to hezky. :-)
04.04.2018 - 01:202(1.)Když si vzpomenu, jak jsem jako malá dělala kraslice - nejprve obarvit vejce, potom na kahanu rozpouštět voskovky a špendlíkem nanášet zvory... A kolik času to zabralo. :-)
Nechci vědět, jak dlouho bych takto zdobila pštrosí vejce. :-D
Nechci vědět, jak dlouho bych takto zdobila pštrosí vejce. :-D
23.03.2018 - 11:379(1.)Tak tahle se ti hodně povedla. Šup s ní do záložky. Hezky sis s tou češtinou pohrál. To mám ráda. Díky. :-)
19.03.2018 - 01:076(1.)Život je někdy plný ironií. Ale i ona se přepočítala. Chytily ji, takže aspoň nezvítězila. :-)
14.03.2018 - 02:1710(8.)Jera_lu: Děkuji, to mě těší. Jsem ráda, že oslovila. :-)
12.03.2018 - 00:1710(6.)jo_: A to původně měla báseň končit spíše smutně, ale prostě jsem nemohla... Stejně chci vždycky mít naději a bojovat. ;-) Děkuji. Jsem ráda, že se ti líbí a snad je ti inspirací. ;-)
08.03.2018 - 19:264(2.)I starosti přinášejí radosti. A na vnouče se stejně vždy těší. ;-)
08.03.2018 - 11:1014(7.)Krásné, ze života. :-)
Já už taky pomalu nevím, co to je ta televize. :-DvRaději si přečtu pár článků anebo udělám vlastní promítání. :-)
Já už taky pomalu nevím, co to je ta televize. :-DvRaději si přečtu pár článků anebo udělám vlastní promítání. :-)
03.03.2018 - 00:276(1.)Zajímavá. Až se v ní ztrácím, zatím se moc nechytám.
Jen pozor na nedoklep - myslím, že tam má být "zajížďkou". :-)
Jen pozor na nedoklep - myslím, že tam má být "zajížďkou". :-)
21.02.2018 - 17:1812(8.)Ginnare: Tak to mě těší. ;-) Fascinuje mě ten paradox, jak něco říkáme (píšeme, cítíme) a není to 100 % pravdy. Tyhle hříčky umožňují pohled na tu rozpolcenost v jednom a tom samém okamžiku. :-)
