Amelie M.: Je to na motivy skutečné události, v době publikování čerstvé. Jen to nebyla prodejna nuceného výseku. Není to haiku, ale senrjú, ale ta kategorie tu není. Senrjú je zaměřeno na člověka, často na humor.
Dík.

Amelie M.: Dík.

To je právě to co míním tou nedořečeností, je třeba, aby si ten otevřený konec uzavřel čtenář sám ve své duši. To se ti povedlo výborně.

Moc se mi líbí, jasný zlom textu, který je pro haiku typický. Dále pak nedořečenost. Forma haiku poskytuje málo prostoru, v tom vidím problém. Potřebuješ do toho dostat hodně, spojení tří věcí deště slz a písně.. Navíc je haiku vždy velmi konkrétní. Takhle to působí, že na střechu sirotčince nepadá jen déšť, ale i píseň. Námět to je moc pěkný, nebál bych se opustit formu haiku a pracovat s tím svobodně jako s miniaturou. Není pravda, že haiku je něco lepšího. Vždy obsah určuje formu. Vlastní sdělení se mi moc líbí.

borovice: Díky, moc si mě potěšila.

Má to hloubku. V tom tkví půvab díla. Hajku má ale svoje specifika. Chybí řez (kireji), potom by haiku mělo obsahovat pouze to co přímo vidíš a vyhýbat se hodnocení ze strany autora, v tomto smyslu mám pochybnost s posledním řádkem. Naopak nechybí sezonní slovo, to bývá často velmi problematické, zde ho nahrazuje sousloví suchá pampeliška.
Do haiku moc nechybí a je to pěkné.

V poslední době tu málokdy najdu něco, co by se mi chtělo komentovat. Tohle je perla. Působíš "lehkým dojmem" pak se to obrací, jdeš na dřeň.
Super!

Dlouho mne tu nic tolik nezaujalo. Je to napsané neotřele, s fantazií, nic nepřebývá, je to autentické. Nemám moc rád zbytečné hraní s fontem, ale tady to krčící se snad výborně vystihuje nedůvěru v sebe.
Každý v tom nějak plaveme, báseň je to skvělá!

Haiku je tathátá poezie. Tathátá je buddhistický výraz pro takovost. Pro svět jaký je bez příkras. Pro nevnímavého čtenáře může působit jako prostý popis, vnímavý čtenář v tom nachází kouzlo okamžiku. Haiku je maximálně konkrétní a vyhýbá se metaforám. Tvůj milující les je metaforou. Takže by to spíš mělo být něco jako popis lesa a ono lesní vyznání by nemělo být vyjádřené. Mělo by se odehrát ve čtenáři (v závislosti na jeho životní zkušenosti), bez toho že by jsi to vyslovila. V textu by měl být nápadný zlom (kireji). Co se týče počtu slabik, názory se různí. Jsou autoři kteří se ho pevně drží a autoři kteří poukazují na odlišnost japonštiny a jdou pouze po obsahu (free form), nejznámějším je Kerouac.

Ono je to tak poetické, že to nevyděsí. Píšeš o děsech, ale je to krásné, takže v tom spíš vnímám nadhled. Ukončil bych to
...a neví kudy kam.
Byla by to pěkná poita. Z kráčení prázdnou silnicí na mne zavání klišé.

Haiku to není, ale je to velmi příjemné. Prostě a přímo vyjádřená síla bezpodmínečné lásky.

Fajn

JSH: Díky moc!

Psavec: slavek:
Díky moc.

Yasmin: slavek: Psavec: oslov radek: Neu: holka.přes.ulici: človiček:
Díky moc všem za přečtení a komentáře.

mahdal: Sváteční pondělí, máš pravdu.

Koukám, že toužíš po maximální kritice. Nemám co kritizovat. Trefil ses do nálady. Je neděle a je jak ve středu nebo ve čtvrtek v Tvé básni.

Super!

Jednou to přijde, pak zas odejde. Život nejde zastavit a vždy přijde něco co tě překvapí. Asi to má svůj smysl.

Psavec: Měla.
Dík

Neu: Děkuješ? Za co? Jsem rád, že se Ti líbí a já děkuju za komentář.

I mě, mechem obrůstajícího poustevníka, to dojalo.