Je to bohužel pravda, ale znám i dost lidí ze svého okolí, kteří si života umí užívat nesobecky. Nicméně pořád je dost takových, u kterých dominuje závist, touha po penězích, moci... Ale myslím si, že za to hodně lidí zaplatí. Možná ne hned, ale časem ano. Vidím třeba i u své rodiny, jak je strach, všednost, závislost, závist i další negativní pocity úplně vysály a vím, že rozhodně nejsem a nechci být jako oni. Nikdy.

Tahle je zatím nejlepší co jsem od tebe četla, má to náboj a ty závorky jsou fajn, dokázala bych si to představit i jako písničku se sborem :-)))

Super sexy ženské. :-)

To je jak já, ještě nedávno jsem doufala v úplně stejnou věc. Akorát že ta snová realita se mnou zůstala i v bdělém stavu a zůstává dál a já můžu žít s vědomím, že vždy se mám kam vrátit.

Spíš bych z toho udělala úvahu, jako báseň mi to moc nezní. Ono ani nejde o gaye, vadí mi všichni, kdo to na veřejnosti přehánějí. Nic proti lásce, ale čeho je moc... (Jinak proti homosexuálům nic nemám, to mě chraň čert)

Nerozumím tomu začátku...vyplývá z toho, že ji chceš, tak proč kdybys ji měl potkat, seděl bys doma a oddával se fotkám? Spíš bys ji vyšel vstříc, ne? Nebo to možná nechápu správně.

Čau šťávy, kam tečete? :-D A vůbec hlavně ta druhá půlka... vím, že jsi asi znechucen rádoby básníky, životem, láskou a vším, ale děkuji ti za to, že jsi mne upřímně pobavil. Ono je to tak ironický a nakvašený, až mne to náramně baví. Mám chuť se chechtat ještě teď.

Už jsem od Tebe měla tu čest si přečíst několik básní, ale vždy jsem odešla se studem, protože jsem absolutně nevěděla, co na ně říct. Slova "krásné" nebo "hezké" mi připadají fádní a nevystihující. Až díky téhle mám v hlavě takovou asociaci - jsou to nadýchané obláčky ve své dokonalosti. Neuvěřitelně lehká poezie a přitom po přečtení jen tak neodletí. V té básni je tajuplnost a takový skoro mrknutí očkem. Asi už blázním. Také bych se chtěla dívat na svět s touto lehkostí a najít ta správná slova k velikým věcem. Jen málo slov. Stačilo by to. :)

Mně se líbí. Už jen ten začátek se lžičkou v kafi. :-)

Tak to je síla. Také mi rakovina sebrala pár lidí a sama z ní mám veliký strach... Tohle je hodně bolavá věc jak v životě, tak i sepsaná na "papíře". Ten konec je... šílenej, ale co se pořádného nakopnutí týče, tak (bude to znít psychoticky ujetě) dokonalej. No, tohle se moc nedá hodnotit, ale dotklo se mne to, velmi osobně. Tady se nehodí žádná slova.

Od rána kakabus... někdy jo, no. Přijde mi to jako výkřik chlapce co má rozkrok až u kolen.

Líbí se mi, ani bych to nenazvala úvahou, i když tam třeba nějaký prvky jsou. Cítím z ní jistou bolest a přitom barvy toho, jak si život okolo klidně pokračuje. Jak vůbec může, že? Někdy to udivuje. Třeba to jen signalizuje, že naděje pořád je a vždy se dá začít znovu. :-)

Orionka: o tom nepochybuji :-) Spíš jsem to napsala proto, že jsem ji slupla jako malinu. Ale pak jsem si říkala... sakryš, zamyslela jsem se nad ní vůbec, nebo se jen nechala unášet tím, že je taková příjemně úderná? Tak jsem přečetla znovu. ;-)

Fajnové. Taková pětiminutovka a přitom jsem si ji musela přečíst dvakrát. :-)

Ta je opravdu ztracená. A kam jsi se poděl ty?

Sucháč: Díky díky díky! :-) Vždy mne moc potěší a nakopne, když vidím pod svým dílem tvůj komentář :-)

Ta se povedla! Jak cukrová vata, leč velmi poetická :-)

No, možná je velká ironie v tom, že to čtu asi po třech velkých sklenkách :-D

Možná je to klišé, ale mně se líbí, je to krásné, když to někdo takto napíše, zvlášť ten komu je určena (pokud tedy), by musel mít radost. :-)

slnečnica: DDD: Ajdalas: Všem děkuji za návštěvu a kuňknutí. :-) Jsem poctěna.