hodně povedené dílko

takhle vypadá (alespoň pro mne ) jemná poetika.

omlouvám se, ale pokud mohu kluci říci narovinu pokračování komentu v návaznosti na vaše odpovědi ...... píšete stroze...ale to nevylučuje květnatost slova. já jsem neříkal delší dílko, zmiňujete zkratku, ale čteme-li druhou sloku, je to prostě věta oznamovací.
nebudu se pouštět do diskuze o tvorbě poezie..... ale to je právě to kouzlo básní, dávat ty správné slova, která nahrazují věty.
Snad jste pochopili, jak jsem to myslel.
Dílko může být mimimalistické na počet slov a přitom velmi obsažné.
ono psát ve zkratce je opravdu těžké, ta hrozba nepochopení snahy autora je veliká. nicméně....život máte před sebou a místa na pokusy je tady dost. Hodně štěstí.

Po pravdě řečeno, mám nyní období, kdy mne moc poezie neoslovuje a vedu spíše praktický každodenní život. třeba dnešní den na chatě mi dal nespočítaně poetických podnětů, které prostě zapadnou do vzpomínek.
Ale koment, že je to první svého druhu..... mě přitáhl.
Co je patrné, je myšlenka. Tu dílko má, ale jinak mám dojem, že tak trochu definice myšlenky svázala Pegasovi křídla. Od poezie bych čekal květnatost slova, tohle mně přijde strohé.
Upřímně - takováto myšlenka by si to zasloužila.

po dlouhé době jsem si na Psancích přečetl dílko , kde láska není kýčovitý obsah dílka. Z tohoto dílka dýchá život a upřímně řečeno , docela i navozuje ten pohled na záda partnera, který jde na kyslík.....

upřímně řečeno hodně ambiciózní dílko, které předvedlo jen znásilňování češtiny. Přitom tam pár obratů bliklo slibně. Podle mne je to
hodně snahy psáno rychle.

a dalo by se říci po roce ..... je ještě krásnější. I ta fotka má dnes jiné kouzlo, když je všude přemrzlý sníh.

Tak tady asi prvně co jsem na psancích jsem si to užil.
- dílko samo je zajímavá konstrukce kouzelných obratů
- komentář puera je přesně to, co by mělo být v komentáři
- komentář jayjay je názorná ukázka onoho ....autor chtěl básní říci.....
To skutečně musíme rozumět všemu, kdo co napíše, to opravdu si nárokujete právo vidět do hlavy každému, cítit jeho pocity a vidět jeho očima? Vždyť poezie je braní na vycházku...a umožnění vidět stejné věci, ale ne chtít je . Někoho vycházka do polí unudí, někdo si všimne nezaoraného klásku, někdo je okouzlen lesklostí otočené zeminy, někomu to vybaví vyleštěný plát oracího listu , někoho to postaví až do kovárny, kde vidí tento list kout (to pro ty složité konstrukce).
- Já jsem jen spokojen s neotřelým zážitkem. Je tojako být za japonskou stěnou, vidět stíny, slyšet zvuky z textu a nechat pracovat svoji fantazii..... podle mne to, co je poezii vlastní.

Tak nějak jsem se šel podívat, jak vypadá tvé psaní a našel něco krásně syrového. Sám jsem pán v zajetí rýmů a napsat něco bez toho je pro mne zázrak. O to více se kochám poetičností tvých slov. V tom je kouzlo poezie - umožňovat objevovat krásu seřazených slov. Bylo by zajímavé vidět tvoji tvorbu z osmnácti let a pak i pozdější. Když tě čtu, vybavují se mi moje rebelská léta, kdy jsem byl ochoten se rvát s celým světem (obrazně, ve skutečnosti jsem nevěděl, co to jsou životní starosti).
Ale jsem nesmírně potěšen, že je tady další generace mladých, co se hrají se slovy. Byť jsi momentálně na frontě se sentimentem.
Docela se těším, jaký majstrštyk se ti povede na vánoce.... tam je sentiment na vrcholu.

Popravdě řečeno jsem se zašel podívat, jak se píše bez sentimentu.
Doposavad jsem si myslel, že ho má každý, kdo si hraje s verši. Ale po přečtení dílka tady i s komentáři a poučení o formě jsem si všiml spíše něčeho jiného. Že pokud nám něco nesedí, už si to přizpůsobuje. A škatulkujeme. A to není dobré.
Juno není asi sám, koho tady prudí sentiment. I když po přečtení jeho dílka a nalezení kouzelných obratů si pokládám otázku, nakolik je dílko antisentimentální. Můj pohled je asi ten, že takhle se nepíše v parku, ale na větrném předměstí, třeba v rovinkách na Karlovarské ... ale ta touha psát báseň, je sentiment už sám o sobě.
Mám-li se vyslovit přesně, rozhodně se mi tento text lbí více než zmíněná ukázka. Jsem obyčejný chlap bez literárního vzdělání a dám na svůj dojem. Forma je jen dotahování úrovně dílka....dobré dílko osloví v jakékoliv formě. A zvýrazňování , či měnění písma je jen manipulace s vědomím čtenáře, což se rovná omezení jeho volby na názor.

zase jsem zaspal...chtěl jsem zmačknout 100 a ono nikde nic. Slova po mě nechtěj, to číslo bylo snažší.

nevím jestli ta změna písma má přitahnout více pozornosti, ale u mne to je spíše naopak. Dnes jsem si sjížděl dílka v kolonce ...tady to vře a tady jsem se i těšil, nový autor (pro mne)...ale to přeladění v rychlosti čtení i sebralo tu radost ze čtení.

už chybí kolonka nahoře..... tak to píšu dolů -100-

no tedy..... co už všechno není báseň. Asi by se měla udělat kategorie -sdělení- .... hodně by to ušetřilo Pegasovi křídla. jak mu je tady lámete.
Tak Brutus je blééé? No je to názor a nutno ho respektovat, sice Visací zámek nehraje ...Opijem se.... ale taky není OUJÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ.

tak dnes prvně mně tady sedí kategorie.... kde to vře. První dvě dílka dneska jsem pročetl, u prvního si řekl, tomu nerozumíš, je to myšlení mladých. U druhého se pobavil dílkem a pak i pousmál nad komenty, jak osobní názory na dílko považují pisatelé za poučení a řekl si - jsi na serveru mládeže nemontuj se do nich. A u třetího - výše uvedeného si pomyslel... zase to zajetí rýmů, alespoň vidíš (jako já) jak je to hrozný, co děláš ty. Pak jsem se podivil komentu autora a po svém si vysvětlil, že dostal pár vzkazíků ne zrovna v rukavičkách a neunesl to. Početl výše a dodal a mládí taky nezklamalo a nechalo se unést.
Při oslovení čuráčku si pomyslel, tohle je na admina, tady už jde slušnost stranou, a ona tykačka vole-vole o koment výše.
No chlapci! To musí holka ukázat že jde i slušně vyjádřit své pocity,
i když negativní.
Tady máte skvělou ukázku tvůrčího prostředí -u nás na Psancích-
A při představě, že sem začnou psát i třeba moje děcka.... si tedy opravdu kladu otázku - jaký tady získají vztah k poezii.

na první čtení dost těžké. Ale nutí to se vrátit. Myšlenky dílkem podané se musí odmotávat pomalu. pravda sdělená v řádcích je dost těžké závaží, které by nitku slov lehce přetrhla.

kouzelný závěr

tak trochu pravdy při pátečním večeru.
při prvním čtení jsem si jen řekl ... jděte už do ... s tou hudbou, co to sem taháte a bránil se přímo šílené touze být ten chytrej, co ti napíše že nebe-tebe je klišárna jak prase.
no a dneska jsem si kliknul na tu ukázku... a hluboce se tady pmlouvám za mé předchozí myšlenky. že byly hodně blbý jsem pochopil při třetím akordu. tady si nikdo na umělce nehraje, tady to někdo v sobě má! Brilantní kytara kouzelný hlas a textík co hladí. nebe-tebe je na závěr jak dolití posledního zbytku vína... jak se to krásně loučí. tohle bych si v autě pouštěl na zklidnění jízdy.
A pro ostatní z toho plyne..... ono odsuzovat se má až po seznámení s věcí a rychlé soudy.... jsou největší chybou.
Gratuluji a ještě jednou se tu omlouvám za svoji blbost.

tak až teprve komentáře tady mne donutily k vyjádření. Při prvním čtení jsem ji jen přelétl a řekl si..(to snad ani nenapíšu).
A po druhém čtení a zamyslení nad dílkem i komentáři se pokusím vysvětlit můj postoj k psaní tady. S dovolením jsem si půjčil tohle dílko.
Zajisté jsi ho psal, ponuknut vzpomínkami těchto teplých nocí... to jsou přímo ideální na posezení do noci. Nemá cenu vysvětlovat tu krásu letních nocí, praskání ohně, zamilovaný pohledy přes oheň, kytara a první pokusy o milostnou poezii... kdo to nezažil o moc přišel a ani neví o čem ty píšeš. ten to z tohodle dílka nepochopí.
Ty co to znají jsou zase... podle mého mínění zasypáni tvým popisem tvé vzpomínky. Ale každý si to stejně převede na svůj prožitek. Kdybys to nevykreslil tak přesně, ubylo by slov, a zůstalo by to v náznacích. To pak dává prostor i k úvahám a rozvíjení fantazie, což asi je úkolem poezie. Jinak díky. za navození těch mých vzpomínek, které se mi přehrály připsaní komentu před očima.

myšlenka tam může být, pro mne zůstává skryta a ani ji nehledám. upřímně řečeno co mne neosloví - nad tím nepřemýšlím. Při sdělení pocitu se potýkáme s dvojím nebezpečím.... že myšlenku tak dobře zakryjeme, že nekouká ani růžek a pak, ji někdy tak dlouho a složitě vysvětlujeme, až sama zajde. To je třeba zase můj problémek. naučit se psát krátce - ve slovech.