Teda - to je koment :-) Kam Ty na to chodíš ...

Zdendo, i když, jak píše Fila, je báseň tématicky "neoriginální", je prostě Tvoje ...a okolí může mít stokrát pocit, že jsou to všechno klišé ...přesto ...možná nechápu dobře poslání psanců, ale tady nejde přeci jen o básnické skvosty ...ale vypsání se z pocitů, virtuální "psychohygienu", sdílení ...radost i smutek .... pokud dílky nikoho neuráží a nenapadá, tak ho nechte prostě existovat :-) a pomozte mu, vy, kdož to umíte a cítíte se na to :-) zpětná vazba pomáhá hodně ...a podle mne, když zdenek postupně upustí od místy násilně působících rýmů/"nerýmů", stanou se dílka "hladšími" ... už na tomto kousku je vidět jistý posun ... nejsem žádná fundovaná kritička, ale to je můj pocit a pod ten se klidně podepíšu :-) Tudíž - piš dál .. a nesnaž se veršovat za každou cenu ... budeš-li psát vlastními slovy a nebudeš se snažit nutně rýmovat ...můžeš najít svůj styl,...třeba ve volném verši a postupně se "vypíšeš" ...jednou tady padla důležitá rada - hodně číst ... to jedobrý základ ... a pak samozřejmě - přízeň paní Múzy :-)

máji, když odhlédnu od toho, že pro Tebe jsou to bolestné vzpomínky, tak z toho mám příjemný pocit, dobře se mi to čte a vnímá...ale i já bych si ještě ráda přečetla celý příběh nebo alespoň ještě kousek z něj ;-)...pakliže nebyl jen o tom "do naha" ...a podle toho, jak rozvinuješ "motýlí křídla básně", tak v tom bylo mnohem více ... a za mě říkám ...hezké ...

Dík za komentík ... I když mělo to zamyšlení původní jiný podtext ... je vlastně platné znovu ... byť ve zcela jiném kontextu ... dík za povzbuzení ... když je myšleno upřímně ...potěší ...

Víš, lémane ... nesnaž se veršovat za každou cenu ... klidně popiš jen pocity ... bude se Ti svobodněji psát ... a bude se to taky snáze číst ;-) Vůbec se nesnažím kritizovat za každou cenu ...ber to jen jako názor někoho, kdo se rád zahloubá či jen tak potěší básničkou ...

Díky za milá slova ... ;-) Těší mě, že se dílko líbí či přijde zajímavé ...

Příjemné na poslech ... tak zase improvizuj ;-)

Hezké, milé ... škoda, že si ty řádky nemůže děda přečíst ... Poslední odstavec je logickým vyústěním, napsaný prostě ... přesto ... v jednoduchosti je krása a tady taky osudovost ...jj, jsou to ale věci mezi nebem a zemí ...

Nenechej se zaživa pohřbít ... smutek Ti nabídl přípitek s arsenem a Ty jej piješ se sladkobolným úsměvem na rtu ... víš, všechno, co Ti život nabídne, nemusíš do dna pít ... jednou, až Tě ty kořeny pustí, až ucítíš vůni stromů a listy budou zase zelené, znovu hlavu pozvedneš a v letním oparu uvidíš ... svou vílu ;-) Hodně sil ... všechno má svůj důvod ... a čas ....

Díky, díky ... milá slova vždy potěší ... sice nevím, jestli si až takovou chválu zasloužím, ale hřeje to na duši ;-) A taky si tak tiše říkám, že snad mé verše jako celek osloví zejména ostravské přistěhovalce či jakékoliv "náplavky" i v jiných městech (což je pražský výraz pro ty, kdož přišli odjinud, nepocházejí z Prahy a jsou tudíž "naplaveni") nebo prostě každého, kdo osloven být chce ;-)

Díky za pochvalu ... spojení "jemně pohrabáčem" bylo vypíchnuto schválně ...jsem ráda, že zrovna tento kousek zvlášť oslovil :-) Zůstat upřímný, otevřený a bezelstný v duši (což děti prostě jsou) je přece úžasné ... a posmrtný život - to ponechám na víře každému ...já v tom mám třeba jasno ;-)

Děti jsou nezatížené, hravé, šťastné ... kéž si dětsví užijí naplno ...bezstarostně, přesně, jak píšeš ...

No, na Tvůj styl až příliš "normální" :-), ale milé ...je moc fajn číst o pohodovém naplněném vztahu a přítelkyni, která je na "stejné vlnové délce" ;-)

Čtu až dnes, po více než roce, kdy spatřila "světlo psanců" ...přesto ...ta je tak pravdivá, tak skutečná ...že bude pořád stejně výjimečná ...obzvlášť tato část mne dostala "mladý oči, prostě strašně málo vidí, to až začnou bolet žitím,
tak slzami se stydí ..." prostě dotyk na nejniternější strunu mého bytí ... krásné by bylo, kdybych se uměla stejně nádherně vyznat ze své ženské podstaty a vyjádřit vztah babi-dcera-vnučka ...Budu ráda, když Múza přijde alespoň na okraj mého lože a našeptá mi svá poselství ...

Krásná ...čas už jsem zřejmě dopila ...tak trefně řečeno ...jak často chceme ještě dolít sklenici a už není hostinskej nebo dojde víno ...opravdu ... moc výstižně naservírované pocity, které mluví ...

Krásné zamyšlení ... každý máme svoji svíčku ...každý máme vyměřený čas ... díky za Tvoji poezii ... zanechala otisk ;-)... i kdyby vnější podobu myšlenek odnesl čas, zůstane ona sama ve své nahotě a kráse ...navždycky ...

Moc hezké ... zaujalo mě stejné vyjádření jako Homéra ... jenom mi tu krásu ruší slovo "krájet" ...
ale taky je moc mile řečeno "nadechuje každou Tvou pihu na rameni" ...inu, zamilovaným se krásně píše ;-) těším se na další vyznání ...

Zajímavé ... jiné ... Je tisíce cest ... jen najít odvahu se po nich dát, když nevíme, kam vedou ...ale v tom je právě to kouzlo ... očekávej nejhorší, ale doufej a věř v to nejlepší ... ;-)

... tak smutné ...tak klidné zároveň ...tak dlouho to je ...a přesto mám z Tvých slov pocit, jako by to bylo včera ... při každé cestě TAM v ruce se sirkami a svíčkou, která svítila nejdříve na cestu, a teď i na to, aby Duše nebyla sama a ztracená ...

Dík za názor ... to, co jsem těmi verši chtěla říct, vím já ... a ten, o jehož osudu jsou ...nejspíš jsem to nenapsala tak, aby mě pochopili všichni ostatní ...ale to nevadí ...stačí, když mě pochopí alespoň někdo ;-) a pokud je "kabát" pro myšlenky v podobě slov ne příliš místy padnoucí ... inu ...ne každý se narodí rovnou jako Versace ...všechno chce svůj čas ...