už dávno nejsem tvoje mažoretka. nejsem holka, o který přemejšlíš. už k tobě nepatřim.

městem projíždí další sanitka. asi další předávkovaná holka na louce. nebo poražená holka na přechodu. můj svět se odehrává na abbey road. a v albu nejlepší kapely na světě. je to teď můj život v bolesti. každej den cigarety a samota. i když neni tak dlouhá. venku je hezky a trávim dost času s kamarádama. ale doma je to hrozný. topim se ve svý petce vody, co mám na stole a ve všem ostatním. ve slovech, který nevyslovuješ. asi mi dáváš najevo, ať tě nechám bejt. ať na tebe nemyslim. jenže to nejde. je od tebe sobecký mlčet. a odemě sobecký čekat něco víc. vlastně taky mlčim. nebojuju. neponižuju se slovama. ale tim tichem.
sirény mi zněj v uších. před sebou vidim takový ty diskotékový světla. svítěj mi do očí a já tě nevidim. koncert vypsaný fixy mi připomněl starý časy. nebyly tak uplně dobrý.
v posledních dnech si ani nepouštim naše písničky. prostě je nechci slyšet. ten cit už ve mně nevyvolávaj. a nebo možná až moc. já nevim. já nevim!
učitelka na klavír je někde v nemocnici a ja hraju jen doma. ale je to zatraceně těžký. takhle to nechci. chci průvodce na mojí cestě. nechci bejt sama. i když nejsem. hrozně se tak cítim.
jenže nevim, jestli chci bejt s tebou. protože mi ubližuje to, jak se chováš. a nechováš. ta tvoje apatie, je to něco nepřekousnutelnýho, aspoň pro mě. před tebou si připadám jak naprostej kretén. ale já nemám proč, chápeš to? nejsem žádná hračka, nejsem... možná máš pocit, že sem hračku udělala dřív z tebe, ale tak to neni.
kdybys ses mě zeptal, co dl, nevěděla bych. protože si myslim, že si mě vůbec nevážíš. řikáš, že pro tebe hodně znamenám, ale sou to jen slova. slova, slova, slova. tisíc slov, slok, vět, odstavců,... žádný činy. ale činy já teď potřebuju nejvíc. sem obklopená barikádama s našich myšlenek a vzpomínek. spíš z těch mejch. lžeš mi.
máme něco řešit, ale nic neřešíš. já se k tomu sama nedostanu. chci vědět, co dál. nechci stát uprostřed. někde mezi. chci jít dál. tak mi řekni, kam. nebo spíš řekni, kam deš ty. a kam chceš, abych šla. já chci zvolit tu svojí cestu. ale musim vědět, jak je to mezi náma. je mi jasný, že budoucnost nezná ani jeden z nás, ale mi ji ovlivňujem den co den. a tak mi řekni, jak je to teď. jak je to dnes.
je mi už špatně, chci bejt od tebe co nejdál. nevidět tě, vyčistit si hlavu. protože mi, i když nechtěně, hrozně ubližuješ. a já si to zrovna moc neulehčuju.
stejně si tohle nikdy nepřečteš, tak nevim, proč to píšu k tobě.
tohle je asi náš totální end. ale chci si o něm ještě promluvit. s tebou. chci, abys mi řek, že mě nemiluješ, nechceš a že spolu nebudem. nenávidim totiž tohle ticho. ničí mě, zabíjí mě.
tak mě konečně opusť . prosim tě.