Tak už budu dospělej???

Bylo pár míst v mým životě,
který, nevim proč, ale mám rád.
Na tyhle místa mohl bych přísahat.
Hory tak vysoký, že mě Bůh hladil po vlasech
a jezera hluboký, že jsem sotva popadal dech.

Bylo pár chvil v mým životě,
na který vždycky bude čas vzpomínat.
Za těma chvilkama si budu stát.
Třeba jak v nedobrejch dobách máma nejedla, aby my jsme měli
a slzama pak kreslila po posteli sny o tom, že budem všichni mít.

A podařilo se to vyplnit.

Říkal jsem si tuhle, že bych chtěl změnit svět.
Umět si pískat a všechno znát nazpaměť.
Jak máma na diplom slzy ronit.
Snad je čas obout boty a dlouho jít...

A když jsem do chladný noci vstal
a zlej sen se ještě držel řas,
možná jsem se trochu bál,
ale vem to ďas.
Zaslech' jsem mámu v těch temných zdích:
,,Drž se, třeba na kolenou, ale svých."