Zklamání

Snad baví tě mě týrat,
však pod tíhou tvých slov
mě srdce se svírá.

Už nedoufám v tvou nevinu,
ta zvrtla se teď ve vinu.
Srdce teď bolí,
oko pláče,
bojím se, bojím,
že slzy už nevypláče.

Teď už je pozdě
na slané potoky,
srdce už neskáče,
dělá jen doskoky.

Proč láska bolí?
Proč smutek tlačí?
A přitom ke štěstí,
tak málo stačí.

Však ke stesku stačí
jediná věta,
jenže, radši nic nevědět,
na nic se neptat.

Já blbá myslela,
že slzy už došly,
však slané potůčky
zas po tvářích sklouzly.

Klouzaly pomalu,
padaly po líci,
už ruku ti nepodám,
hlavně ne levici.

Už nechci trápit se,
Chci všechno uzavřít.
Nechci už vrátit se,
ale jak zanevřít???