Vzpomínka

Chtěl jsem ti dát všechno co mám
svoje nebe
svou vůni letního večera
kterou jsem schraňoval pro sebe
jako sobec
a to se nedělá

klesal jsem hloub a stoupal výš než nebe
a uviděl oceány i řeky
na Gardu zhlížel z jejích kamenných krovů
ale stále jsem neviděl sebe

Chtěl jsem ti dát vzpomínku z dětství
kousek pivní láhve
který mi drahokamem byl
i to jak jsme hráli na vojáky
a já jsem z větve pušku vykouzlil

nad Paříží dal bych ti do vlasů Slunce
a opil se krásou Notre Dame
když Napoleon ze své nemalé lože
zeptal se tiše jak se mám

Chtěl jsem ti dát taky kříž z Petrova
který mi ve zpocených rukou byl
možná těžší než z olova
ikdyž se zlatem honosil

Chtěl jsem ti dát všechno co mám
a snad i mnohem víc
teď tady stojím
a moc se omlouvám
já jsem...
...nenašel nic