Osud je často nevyzpytatelný... Povídka, kterou sem napsala již dávno... omlouvám se za chyby... ae nečetla sem jí... nemám jí ráda... neříkám, že musí být špatná, asi ne... Ale mám z ní mráz po těle... Neřešit...
přidáno 14.10.2008
hodnoceno 3
čteno 866(17)
posláno 0
Vzala housle do ruky a přistoupila k oknu. Byl zde nádherný výhled na moře i na okolní přírodu.
Vložila to nádherné dřevo pod bradu, smyčec jemně, s láskou vykonal pár drobných tahů po strunách. Přecházela postupně z dlouhých pochmurných tónů do radostného skřehotání ptáků.
Ale byla to falešná radost.
Smyčec a její ruka jako by si dělaly co chtěly...
Pomalu zase začala zvolňovat tempo a ozvaly se znovu ty smutné tóny.
Bolest.
Samota.
Nikdy by nevěřila, jak dokáže být člověku teskno při ztrátě blízkého člověka.
Jenže nikdy jí nenapadlo, že i ona by jednou mohla být tou osobou, která bude tolik trpět...
A přeci.
Možná, že by lépe nesla smrt blízkého přítele. Jenže tohle bylo jiné. Nikdy by se na to ani neodvážila pomyslet.
A zase ten bolestný tón.
Ani nevěděla, kde se to v ní bralo. Šlo to z jejího nitra. Trhalo jí to, rvalo na kusy.
Bolest. Strach. Samota.
Otec se před ní i před celým světem také uzavřel.
Co jí zbývalo?
Možná už jen ty její housle.
Nikdy neměla moc přátel, a netoužila po nich. Měla přeci svojí hudbu.
A rodiče...
Ne, teď už jen otce, kterého začínala také ztrácet.
Chodil jako tělo bez duše.
Proč zrovna její matka?
Nevěděla.
A byla si jistá, že na tuhle otázku by jí neodpověděl nikdo.
Na chvíli se ztratila ve svých myšlenkách. Teď už byla zase zpět ve svém temném pokoji, se svým smutkem a bolestí.
Ano, napadlo jí řešení.
Věděla jak se zbavit té bolesti.
Jenže by musela způsobit bolest jiným.
A to nechtěla, nemohla...
Jenže to bylo asi jediné řešení. Věřila, že čas pomůže.
Ale jak dlouho měla čekat?
Nechtěla, a neuměla čekat.
Chtěla smrt.
Jak to ovšem udělat.
Nechtěla otci ani ostatním přidělávat ještě další smutek a starosti. Nevěděla, jak opustit tento svět, aniž by způsobila další utrpení.
Jenže co bylo přednější?
Sama zažívala nesnesitelná muka, nebo přidat na otcova bedra, už tak prohnutá bolestí, bolest další.
Vždy dávala raději přednost druhým. Ovšem dnes? Nebyla si jistá co udělat. Byla sice úplně na dně z matčiny smrti, ale jí muselo být určitě lépe.
Když ještě žila, zažívala nesnesitelné bolesti.
Bylo to šíleným utrpením i pro ně. Koukat, jak postupně vadne, jako květina, které se nedostává vody, slunečního světla.
Uvadala pomalu, ale jistě.
Byla plná rozporuplných pocitů. Na jednu stranu toužila ulehčit ostatním, pomoct jim s tím trápením. Ale na druhou?
Neměla už sílu cokoli pro ostatní cokoli dělat.
Rozhodla se tedy pro jediné.
Osud rozhodne...

Ráno vstala do smutného, deštivého dne. Jako by dnešní ráno přesně vystihovalo její náladu.
Avšak, nebyla na tom už tak zle jako včerejší noc. Začínala se smiřovat se svou bolestí.
Nasnídala se a vyšla do chladného, deštivého rána.
Byla zase sama se svým smutkem. I když ho přestala vnímat tak jako včera.
Jenomže byla zase ve svém světě a okolní svět ostatních pro ni přestal existovat.
Byla tak zamyšlená, že si ani neuvědomila, že sešla z chodníku.
Byla už v polovině silnice, když se ze zatáčky vyřítilo auto.
Nikdo už nemohl zabránit nezvratnému osudu. Sama svůj život vložila do jeho rukou. A on právě rozhodl...
Volil smrt.

přidáno 28.09.2014 - 15:24
"nečetla jsem ji" "nemám ji ráda" "neřešit".. tak proč ji sem vkládáš?? Upřímně, není nejhorší.. je plná bolesti, kterou nikdo nemá právo shazovat.. možná proto se k ní tak stavíš, možná jsi to prožila.. Povídka, jako taková, i přes to smutné téma, není vůbec špatná ;)
přidáno 18.07.2009 - 17:31
The world seems not the same,
though I know nothing has changed.
It's all my state of mind,
I can't leave it all behind.
I have stand up to be stronger.

I have to try to break free
from the thoughts in my mind.
Use the time that I have,
I can't say goodbye,
have to make it right.
Have to fight, cause I know
in the end it's worthwhile,
that the pain that I feel slowly fades away.
It will be alright.

I know, should realise
time is precious, it is worthwhile
Despite how I feel inside,
have to trust it will be alright.
Have to stand up to be stronger.

. . .

Oh, this night is too long.
I have no strength to go on.
No more pain, I'm floating away.
Through the mist I see the face
of an angel, who calls my name.
I remember you're the reason I have to stay

- Within Temptation - Pale
přidáno 15.10.2008 - 19:46
Vše jsi už vlastně vyjádřila v anotaci. Ale shazovat svoje vlastní dílo by se zásadně nemělo. Můj názor na tuto povídku - každý si musí prožít někdy bolest ze ztráty nejbližších. Ale že by kvůli tomu chtěl skončit život - no někdo možná. Ale lepší by v povídce vyzněl nějký nápad, vedoucí k nové chuti do života. Ale to je jenom můj pocit po přečtení, nic víc. Rozhodně piš dál.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Osud... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Teskno
Předchozí dílo autora : Kdo jsi?

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Zitra
» narozeniny
Gabrielle Taroka [13], Jan Urban [13], Ayla [13], AnnA [13], steala [7], Naty526 [7], Ptr001 [6], Liliana [6]
» řekli o sobě
slnečnica řekla o DDD :
Majster "vesmírnej poetiky". Vždy, keď čítam Jeho verše, akoby som sa na okamih dotkla hviezd. Skutočný zážitok, ďakujem, pán D. ;)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku