Kdo jsi?

Ukradls srdce,
však i čistou mysl vzals,
láska postrádá smysl,
však pocit mám,
že v něčem přece jen lhals.

Snad smysly mne klamou,
či láska opila zrak,
však nyní jsem stranou,
a zjišťuji,
že neznám tě tak...

Kým vlastně jsi?
A kým se zdáš být?
Mysl svou kryl jsi,
já mohla jen snít.

Však přichází samota,
ta dáma v černém hávu,
a tak dnes zjišťuji,
že snad nejsem to já,
komu zas stíná hlavu...

Kdo vlastně jsi?
Jsi poet -
- nebo lhář?
Či smůlu měl jsi,
jsi pouhý samotář?

Však kdo je nyní,
tvá neznámá,
druhá tvář,
ta, co duši mou trýzní,
tak co jsi sakra zač?!

Nyní se bojím,
že byl jsi pouze sen,
o lásku stojím,
však pouze nevím,
kdo je ten druhý,
ten druhý v tobě,
kterého skryl den...