 16.09.2008 5 1153(18) 0 |
Tak ležím tu, a nemůžu spát,
přemýšlím o nás,
chci si tě nechat zdát.
Proč jen nemůžu s tebou být,
schovat se ve tvém náručí,
samotu opustit?
Chybíš mi, když nesmím
vedle tebe být,
snad není to napořád,
však dnes
mohu jen snít.
Dnes mohu si opět
pouze přát,
že až snům propadnu,
nechám si o nás zdát.
Mohu jen snít,
že dnes budu smět
tvůj názor znát,
za ruku vzít,
pak nechat zmizet svět...
přemýšlím o nás,
chci si tě nechat zdát.
Proč jen nemůžu s tebou být,
schovat se ve tvém náručí,
samotu opustit?
Chybíš mi, když nesmím
vedle tebe být,
snad není to napořád,
však dnes
mohu jen snít.
Dnes mohu si opět
pouze přát,
že až snům propadnu,
nechám si o nás zdát.
Mohu jen snít,
že dnes budu smět
tvůj názor znát,
za ruku vzít,
pak nechat zmizet svět...
16.09.2008 - 22:50bolí:)...zrovna dnes...to mám stejně:)
takže...nejsi v tom sama...rozhodně ne!...
takže...nejsi v tom sama...rozhodně ne!...
16.09.2008 - 22:20Moc pěkný...znám to taky...ve snu je to nejlepší,ale jak se člověk probudí,zase jenom ten medvídek ;-)
16.09.2008 - 15:28Snění je jednou z možností, jak na chvíli na chvíli zapomenout na samotu.... Ale za jakou cenu? Někdy až příliš vysokou.
Je to napsané moc hezky.
E
Je to napsané moc hezky.
E
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Snění bolí... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Tak zase bdím...
Předchozí dílo autora : Pohrdám samotou...
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Mlčeti Zlato» narozeniny
tomas puza [10], PavelKastl [7], Manni [6], Nebásník [4], Sair [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
